Peru 2007

Den 7.

pondělí 17. 9.

4. den treku

vzdálenost: 6 km, stoupání: 1250 m, klesání: 0 m

Ráno vstáváme klasicky před šestou, snídani si vaříme na ohni, balíme a vyrážíme. Plán na dnešek je velice jednoduchý, dostat se někam do půlky stoupání, které má celkem asi 2300 m. Svítí sluníčko, ale brzy se přiženou mraky a je lehce zataženo - ideální na stoupání. Stezka vede cik cak po svahu stále stejně a my funíme jak sentinel. Na protějším svahu sledujeme cestu, kudy jsme včera klesali, a nad sebou koukáme na ledovec, který občas vykukuje z mraků.

V poledne dolézáme polomrtví k domečkům - napůl kemp a napůl ohrada pro kozy (které vidíme běhat kus dál po kopci). Máme za sebou asi 1000 metrů. Dáváme si oběd, válíme se na trávě a koukáme po kraji. V jednu se zvednem a lezem dál.

O 200 m. výše narážíme na další kemp - usedlost. Pobíhá tu spousta domácích zvířat, před baráčky dvě ženy tkají a vedle nich se batolí dítě. Přemýšlíme, zda zde zůstat, ale nakonec se dovídáme, že o 20 minut dále má být ještě jeden kemp, a tak pomalým tempem lezem k němu.

Ve tři hodiny dolézáme k dalšímu kempu - usedlosti, velmi podobné té předchozí, jen tu žena netká, ale přede vlnu. Rozkládáme se na terasovitém kempu, koukáme přes údolí na ledovec a hnípeme. jsme ve výšce 3062 m.n.m. Kolem nás se batolí kuřata, prasátka, osel a pár psů. Od pani zkoušíme koupit vajíčka, ale prý má teď moc kuřat, tak vajíčka nejsou. Králík se tedy vydává do předchozího usedlosti a vrací se s deseti vajíčky - víc nemají. V okolních křovinách nasbíráme dřevo a na ohni děláme večeři. V téhle výšce je večer už poměrně zima.