Peru 2007

Den 5.

sobota 15. 9.

2. den treku, přechod údolí

vzdálenost: 12 km, stoupání: 1300 m, klesání: 1000 m

Vstáváme v šest hodin. Kolem už pobíhá místní babička, otvírá krámek a vesele nás zdraví. Nasnídáme se, zabalíme, zaplatíme 14 S dobrovolného příspěvku a vyrážíme dál. Čeká nás sestup o 1000 m (do 1500 m.n.m.) a poté výstup o 1300 m, to celé na 12 km. Místo, kam přibližně máme dojít, vidíme. Je kousíček od nás za šíleným kaňonem.

Klesáme a klesáme serpentýnami stále dolů, míjíme další kemp a kolem půl jedenácté se dostáváme dolů k řece. Malý potůček kdesi pod námi se mění na 20 m širokou řeku. Dole u mostu stojí relativně velký kemp s několika zděnými baráky a spoustou lidí. Cestou všude potkáváme koně (mezky, muly, osly) s náklady věcí. Dáváme kratší pauzu a vypravujeme se na šílené stoupání. Před mostem se ještě musíme registrovat.

Stoupání je opravdu kvalitní. Pere do nás sluníčko a naše rychlost klesá k 45 - 60 minutám na kilometr (cca 400 výškových metrů). Kolem druhé hodiny se vyplazíme na třetí kilometr stoupání, kde je kemp. Není nám nijak skvěle a oběd do sebe dostáváme hodně pomalu. Zbylé 4 km lezeme do sedmi do večera. Začíná nám být jasné, proč všichni ostatní chodí bez baťohů a věci jim vozí oslové. Hodinu po setmění konečně dorážíme do kempu, postavíme stany a jelikož dost fouká, vařit jdeme do domečku. V místnosti kromě místních obyvatel (kteří spí v rohu v dekách) a slepice potkáváme dvě skupinky zřejmě američanů, kteří si pěkně vyváří.

  • Místní krámky jsou dobře zásobené balenou vodou a jídlem, občas i benzínem. Bohužel až později zjišťujeme, že toto je na delší dobu poslední.