Kamčatka 2004

Den 16.

čtvrtek 19. 8.

Ráno vstáváme až v jedenáct a jelikož neprší, tak si venku rozkládáme mokré věci. V půl dvanácté dokonce vylézá sluníčko. Jelikož jsme včera nestihli pořádnou večeři, děláme si ji teď k snídani. Flix jde na průzkum a nachází cestu na lávu, kde téměř není potřeba jít skrz olše.

Vyrážíme až ve čtvrt na tři a skutečně za půl hodiny stojíme u pruhu lávy. Sundaváme batohy, vylézáme nahoru a rozhlížíme se. Na jednu stranu je vidět Ključ s okolím, na druhou spodní hrana Ključevské, ale vrchol je stále v mracích. Sejdeme zpět a chvilku vymýšlíme plány, co dělat v následujících dnech. Pak jdeme asi 20 minut (cestou potkáváme pěkné medvědí stopy v písku) pod blízký kopec, kde se musíme rozhodnout, z které strany půjdem hledat cestu. Nakonec se Flix s Petrem vypravují každý na jednu stranu na oblídku, zatímco ostatní obědvají. Oba se vrací asi po půl hodině bez úspěchu, jen Flix říká, že na druhém hřebenu od nás už začíná nízký porost, kterým půjde dobře jít.

Vydáváme se tedy zprava kolem kopce a brzy opět zalézáme do vegetace. Louky, tráva, olše, louky, tráva, olše, ... Naštěstí asi po hodině a půl nalézáme koryto vyschlého potoka s písčitým dnem, které je skoro jako cesta, jen občas musíme přelézt nějakou kaskádu. Míří asi o 30° od naše směru, takže nám vydatně pomůže v postupu. Potokem jdem téměř půl hodiny, než se příliš odchýlí a my ho musíme opustit, což značí návrat do olší. Kolem osmé konečně vylézáme z vegetace, překračujeme širší potok (velmi zakalený) a přes rovnou tvrdou pláň jdeme dále. Přecházíme přes lávové pole a již v jeho půlce vidíme bázi Podkova.

Když k ní v devět hodin přicházíme, nevěříme svým očím. Místo trosek starého baráku, které jsme očekávali, nacházíme krásnou funkční chatku s kamnama, plotnou, dřevem, karimatkou, postelema a nějakými zbytky jídla. Na půdě by bez problémů přespalo 20 lidí. Jediný problém je s vodou. Od rána jsme nepotkali pitnou vodu (jen 2 kalné potoky) a teď nemáme ani ťuk. V okolí boudy žádný pramínek není. Nakonec nacházíme 10 minut od chaty zbytky sněhu, pod nimiž se dá pomocí hrnečku nabrat dost vody do flašek. Navíc to k řece je asi 1 km, a i když je kalná, dá se pít.

Večer sušíme věci u kamen tak šikovně, že Flix si spálí rukavice a Terka pohory. Přebalujem batohy, neboť Flix s Petrem ráno vyráží sami nahoru na Ključevskou. Někteří přebalují do 2 do rána (Petr navíc zjišťuje, že si v batohu lehce rozbil helmu).