Kamčatka 2004

Den 17.

pátek 20. 8.

Kluci vstávají v šest ráno a vyrážejí na Ključevskou (vrátit se mají v sobotu večer). My vstáváme po osmé, pomalu snídáme a vypravujeme se na jednodenní výlet na Ključevskou s úmyslem dojít do míst, kde začíná sníh. Filip zůstává na chatě, takže tu bez obav necháváme věci.

Venku je krásně a celá sopka je konečně vidět a otevřel se i výhled do nížin na druhé straně. Vydáváme se po dvoustopé cestě vzhůru a jdeme po ní skoro hodinu, než zmizí v lávě. Vyškrábeme se na lávu, ale brzy zjišťujeme, že po ní by se šlo velmi špatně. Slezeme tedy do bočního údolí a po pevném povrchu lezeme dále. Cesta je stále stejná - po kamenech, písku, přes údolíčka a potůčky stále nahoru. Nakonec kolem půl třetí vylézáme na okraj sněhu ve výšce 2100 m n m. Obědváme tu a jelikož je pěkná zima (také kvůli studenému větru), rychle se otáčíme a zase slézáme dolů. Cestou se zastavujeme na vulkanologické bázi (asi 2 km od Podkovy), což je sice jen malá boudička, ale uvnitř celkem příjemně zařízená k přespání. Kolem šesté přicházíme zpět na Podkovu (cestou podkáváme 3 Rusy s obrovskými baťohy jdoucí nahoru) a užíváme si pěkný večer v chatičce.

  • Dnes je pro Jehlíka významný den, neboť cestou dolů jde poprvé na záchod v přírodě. Je z toho tak vedle, že znehodnotí celou roli toaleťáku.