Den 9.
neděle 21. 5.
Asama Yama
Dnes se autem vypravujeme na nejaktivnější sopku na Honshū - Asama Yama
(zřejmě je na ni zakázaný vstup, ale Petr tam už jednou byl a říká, že výstup je v pohodě). Cesta autem je
stejně šílená jako ta první, ale Petr aspoň ví, kam přesně chceme dojet. Do sedla pod sopkou (cca 1350 m. n. m.)
dorážíme v půl druhé, bereme si jen pár věcí sebou a začínáme se drápat do kopce. Asama - Yama
je správná sopka - žádná zbytečná sedýlka, údolíčka a tak, prostě rovný kopec s pískem a kamením zespodu až
nahoru. V okamžiku, kdy opouštíme vegetaci, proběhne pár desítek metrů před námi medvěd. Bohužel nikdo z nás
nemá v tu chvíli vyndaný foťák (nejlepší fotkou medvěda tedy nadále zůstávají 4 hnědé pixely z Kamčatky).
Stoupáme vzhůru nad okolní krajinu. I když praží sluníčko a na japonské poměry je nádherně, výhled není
úplně skvělý - i nejbližší pohoří mizí v oparu. Kousek pod vrcholem (2562 m. n. m.) se stáčíme na severní
stranu kopce, abychom se co nejdéle vyhýbali sirným výparům. Kolem čtvrté dolézáme ke kráteru.
Máme tu skutečně štěstí - nejen že fouká tak mírně, že výpary jdou vzhůru a kráter se dá prakticky
obejít dokola, ale co chvíli se výpary rozestoupí a je vidět až na dno kráteru, kde kromě spousty
"fumarolů"
vidíme i kus žhavé lávy. Obejdeme kráter a začínáme sestupovat. Naskytne se nám ještě jeden pěkný
pohled, když zapadající slunce vytvoří stín doutnající sopky. Pak už po písku a kamení jdeme až dolů. V sedm hodin, akorát
při setmění, dorážíme k autu a vydáváme se na pětihodinovou cestu zpět do Tsukuby.