Japonsko 2006

Den 8.

sobota 20. 5.

Tokyo

Dnešek se rozhodujeme strávit v Tokyu. V 8:40 odjíždíme autobusem na Ueno, odkud se nejprve vypravujeme metrem k chrámu Sensoji. Před ním je dlouhé tržiště s ohromným množstvím lidí. Prodereme se skrz dav až do chrámu. Tam množství lidí rozhodně neslábne (cizinců tu kupodivu není příliš). Rozhlížíme se po chrámu za zvuku cinkajících peněz padající do obrovské pokladny.

Z chrámu se vypravujeme zpět na Ueno, resp. do parku vedle. Tentokrát jdeme pěšky, ale brzy poznáváme, že to nebyl dobrý nápad. Ačkoliv jsme metrem jeli jen 3 stanice a na mapě je to kousíček, cesta nám trvá skoro hodinu (i když nejdeme zcela přímo). Vzdálenosti v Tokyu jsou holt skutečně velké. Zato však cestou potkáváme Blue Wave Inn. V parku se rozdělujeme - Terka jde do národního muzea, zatímco my míříme do zoo. U vstupu se setkáváme zase s jednou ukázkou japonské zaměstnanosti (na které narážíme všude možně) - u vchodu je několik automatů na lístky s celkem jasnou obsluhou. Přesto vedle stojí Japončík, který nám ukazuje, které tlačítko stisknout, kam hodit peníze a kde si vzít lístek. V zoo nás zajímá především Panda velká (toto je údajně jediná zoo na světe, kde ji chovají), i když se vyvaluje ve výběhu a ani se nepohne. Zbytek zoo není nijak zázračný, zaujmou nás snad jen lední medvědi, kteří aspoň nejsou tak líní.

Ze zoo jdeme pěšky na Akihabara station do obrovského osmipodlažního obchoďáku s elektronikou. Petr si jde koupit krytku na objektiv a pár dalších vychytávek k foťáku a my zatím okukujeme nejrůznější hračičky. Před půl třetí odjíždíme na Tokyo station, kde máme sraz s Terkou. Pak vyrážíme do Ginzy - největší obchodní čtvrti v Tokyu. Tady teprve vidíme, co je to velkoměsto. Obrovské skleněné budovy, davy lidí a aut na ulicích, neony, obchody atd. Motáme se ulicemi a zíráme. Nakonec dojdeme až k divadlu Kabukiza, kde zjišťujeme, jak je to se vstupenkami na jednotlivá jednání (celá hra trvá přes 4 hodiny, ale lze jít na jednotlivá jednání zvlášť). Večer začínají v 18:20 a 19:10. Máme tedy ještě čas zajet se na Tokyo kouknout z výšky.

Vracíme se na nádraží a "okružní" linkou odjíždíme na stanici Shinjiuku (nejrušnější stanice světa, za den tu projde 3,5 mil. lidí). Odtud se vydáváme k Tokyo Metropolitan Government - 45 patrové budově, která má nahoře vyhlídku. Při vylézání ze stanice máme pocit, že jsme v jiném městě. V Ginze pražilo sluníčko a bylo pěkné vedro, zatímco tady je naprostá tma, silný vítr a žene se pořádná buřina. Vejdeme do mrakodrapu - ve vchodu nás kontrolují, nemáme-li bomby - a výtahem vyjedeme nahoru (ve výtahu se smějí "pod" Jehlíkem a zkouší, jestli dosáhnou do výšky jeho hlavy). To už venku řádí průtrž mračen a výhled je tím pádem mizerný. Dlouho se tady nezdržujeme a vracíme se zpět na zem. Deštěm probíháme do podchodu stanice a rozhlížíme se po nějakém jídle. Nakonec nacházíme v obchoďáku patro plné restaurací. Vybíráme jednu a dáváme si dobrou obědo-večeři s výhledem do mokré ulice (ceny jsou cca 1200 - 1400 ¥ za jídlo).

Pak odjíždíme zpátky k divadlu a stoupáme si do fronty. Po půl hodině otvírají vstup, dáváme 900 ¥ za lístek a jdeme za kulturou. Divadlo je na první pohled velmi zajímavé, ale když tomu člověk nerozumí, přeci jen to není úplně ono.

Před devátou odcházíme z divadla, odjíždíme na Tokyo station, a tam v téměř opuštěných chodbách nalézáme restauraci, kde si dáváme luxusní pohár. V 10:40 sedáme do posledního JR busu a odjíždíme na kutě.