Japonsko 2006

Den 14.

pátek 26. 5.

Kyōto, Nara

Cesty vlakem:
Nijo - Kyoto: 4km, 180 ¥
Kyoto - Nara: 42km, 740 ¥
Nara - Kyoto: 42km, 740 ¥
Kyoto - Tokyo: 514km, 13020 ¥
Tokyo - Tsukuba: 70 km, 1150 ¥

Ráno vstáváme v půl osmé, necháváme si vše ještě v ubytovně a pěšky odcházíme k chrámu Kinkaku-ji (Zlatému pavilónu). Přicházíme tam ještě před otevřením (v 8:45), nicméně před vchodem už stojí obrovské davy škol a další neustále přijíždí autobusy. V devět otevřou bránu a davy e nahrnou dovnitř. Obcházíme po cestičkách pavilón. Byl by pěkný, ale davy dětí dojem značně kazí. Protlačíme se až k východu a vracíme se městem zpět. V ubytovně bereme věci a vlakem se přesouváme do Nary (asi 1,5 hodiny cesty).

V Naře v informacích dostáváme mapku a vyrážíme na prohlídku. Teda nejprve ještě zajdeme do mekáče na oběd než projdeme centrem města. Pro změnu začíná pršet. Nejprve procházíme skrz chrám Kofuku-ji, kde nás zaujmou především jelínkové, které tu potkáváme. Jelínkové jsou po celé Naře a loudí od turistů sušenky, které se tu pro ně dají koupit. Jelíknové ale čekají přímo u prodavačů a turistovi, který sušenky koupí, sežerou sušenky i s rukama.

Od Kofuku-ji pokračujeme asi nejzajímavější památce v Naře - chrámu Todai-ji. Při příchodu davy lidí (opět hlavně školních výletů) houstnou. Ještě před chrámem zastavujeme v obchodě se suvenýry a Terka kupuje maketu katany. Pak už skrz 2 brány vstupujeme do chrámu. Je to největší dřevěná stavba na světe, ve které je největší japonský Buddha (historický - novodobí jsou větší) - 14,98 m vysoký odlitý z bronzu. Obejdeme ho dokola a venku před budovou rozmýšlíme co dál.

Vzhledem k hnusnému počasí se na další chrámy vykašleme a přes park jdeme zpět na nádraží. Courákem se vracíme do Kyōta, přesedáme na Shinkansen, který nás za necelé 3 hodiny odváží do Tokya (cestou vidíme obrysy úpatí Fuji, bohužel víc se z ní neukáže). V Tokyu akorát chytneme JR bus v osm a v půl desáté jsme u Petra doma. Petr tu ještě není, jen Honza, kterého právě Japonka učí japonsky. Petr doráží za hodinu, právě když si děláme večeři. Dohadujeme se, že zítra pojedeme do okolí Fuji, a jdeme spát.

  • U Velkého Buddhy, ale i na jiných místech, potkáváme skupinky dětí, které po chvilce rozpaků přiběhnou k nám a po otázce, umíme-li anglicky, nás zahrnou spoustou dalších dotazů. Vše zapisují do dotazníku, který pak chtějí podepsat. Zřejmě to jsou jakési úkoly do školy pro mezinárodní komunikaci.