Japonsko 2006

Den 15.

sobota 27. 5.

Fuji

Dnes podnikáme další vypečený výlet autem. Odjíždíme v 6 hodin. Hned za Tsukubou najíždíme na express way míříc do Tokya a tam přejíždíme na další k Fuji. Netrefujeme pouze jednu odbočku, takže sjíždíme o kus vedle, ale k jezerům pod Fuji se i tak dostáváme bez problémů. Prší a ze sopky není vidět vůbec nic. Procházka kolem jezer s krásnými výhledy by stála za prd, takže se rozhodujeme zkusit vyjet autem co nejvýše, nedostaneme-li se nad mraky, a jít nahoru.

Na druhý pokus vyjíždíme autem až k 5. stanici do 2500 m. n. m. Počasí se o něco změní - prší a fouká tu o něco víc než dole. Cesta nahoru je zavřená a šance, že vyjdeme nad mraky téměř nulová. Po chvilce váhání vylezeme nakonec nějakých 100 m nahoru, abychom důkladně promili, a vracíme se do auta.

Sjíždíme z kopce dolů a vydáváme se k poloostrovu Izu najít nějaký "onsen" (japonské lázně) a prohřát si kosti. Po dvou hodinách jízdy zastavujeme u nějakého malého hotýlku a vydáváme se do onsenu. Je to malá místnost s malým kamenným bazénkem s horkou vodou. Venku za skleněnými dveřmi je pak ještě jedna káď pro jednoho člověka s ještě teplejší vodou. Vlezeme do bazénku a lebedíme si. Jelikož jsme tu sami, přechází k nám po chvilce i Terka (která bylo o patro výš). Naštěstí žádný Japonec nepřijde, jinak bychom asi způsobili pěkné faux pas.

Řádně vycachtaní odjíždíme k domovu s tím, že se v Tokyu ještě stavíme na večeři. Průjezd nočním Tokyem je zážitek sám o sobě. Naprosto nepřehledné silnice místy i 3 a více pater nad sebou, blikající neony, spěchající davy, atd. Kolem osmé zastavujeme v podzemním parkovišti a vydáváme se hledat restauraci. Na výběr jich tu je skutečně hodně. Zakotvíme v jakémsi klubu ve 3. patře, kde asi poprvé vidíme Japonce nechovat se tiše a slušně, ale pořádně hulákat. Objednáváme spoustu malých talířků se vším možným a k tomu pivo a japonské švestkové víno.

Po večeři odjíždíme dom. Nicméně vymotat se z Tokya, když pořádně nevíme, kde jsme, nám trvá skoro hodinu. Do Tsukuby dorážíme až v půl druhé. Balení necháváme až na ráno a jdeme si hned lehnout.

  • Zatímco všichni Japonci se chovají naprosto vzorně a i hlídači vjezdů stojí téměř v pozoru, v Tokyu potkáváme jednoho hlídače vjezdu na parkoviště se svítící mávačkou, kterému už z toho asi hráblo. Tancuje kolemjedoucím autům a předvádí nejrůznější vylomeniny.