Brenta 2002

Den 1.

Sobota 10. 8.

Ráno kolem osmé hodiny nás vysazují z autobusu ve městečku "Madonna di Campiglio" a my odcházíme do nedalekého parčíku sníst zbytky jídla na cestu a zabalit si batohy na očekávaný dlouhý výstup. Poté procházíme téměř celým městečkem a funíme pod těžkými batohy. Cestou nám začíná připadat, že náš plán obejít Brentu ze severu a do dvou a půl tisíce metrů vylézt po lehkých feratách nebude vůbec jednoduchý. Když nakonec vylezeme do mírného kopečka na konci Madonny k lanovce, začínáme radikálně měnit plány.

Po mírném dohadování se rozhodujeme vyjet nahoru lanovkou. Kupujeme za 8 € lístky (snaha uplatnit hromadné slevy či horolezecké průkazy zcela selhává) a nasedáme do kabinek, které nás odvážejí až do sedla "Grosté" . Cestou se dostáváme do pěkné mlhy a začíná i lehce poprchávat. Když vystoupíme ve výšce 2440 m z lanovky, nedá se již mluvit o lehkém dešti, ale o pořádném slejváku. Sedíme pod střechou u výstupu z lanovky, čekáme, jestli se počasí nezlepší, a vymýšlíme, co dále. Ptáme se i na ubytování ve zdejší chatě, ale bez úspěchu.

Po dvou hodinách čekání vzdáváme a odcházíme asi 100 metrů na druhou stranu sedla, kde si stavíme stany a zalézáme do nich. Ačkoliv to ještě netušíme, začíná zde psychicky zřejmě nejnáročnější období, neboť pršet přestane až za 35 hodin. Zatím ale ležíme s ještě relativně slušnou náladou a halekáme na sebe mezi stany, že máme alespoň dobrou výškovou aklimatizaci.

K večeru se již však dobrá nálada začíná zvolna vytrácet, zato déšť začíná zesilovat. Za mírného šera se nedaleko od našich stanů objevuje stan ještě jeden, ve kterém přebývají 3 kluci, kteří s námi přijeli autobusem, ale nahoru šli pěšky celý den a teď jsou pěkně promáčení. V noci se pak vytrvalý déšť mění chvílemi na pořádnou průtrž mračen, do které začíná i pořádně foukat.

  • Při čekání u lanovky jde Hálí do bufetu na záchod a je zděšen, když místo klasického záchodu potkává "turka" . Od té chvíle zde chodí pouze na dámské záchody, které jsou zde normální.
  • Během odpoledního ležení ve stanech začínají Flix, Petra a Šotek (časem se k nim přidává i Ryna) hrát ve stanu mariáš. Nejprve se domníváme, že jde o normální hru pro ukrácení dlouhé chvíle. Když ale tito tři hrají mariáš každý večer nejméně do půlnoci a při jízdě domů až do Prahy, nedá se mluvit již o ničem jiném něž o totálním propadnutí karbanu.
  • V Bobově a Bobkově stanu dochází k večeru a hlavně další dopoledne k tzv. "kostičkovému šílenství" , neboť při soustavném koukání na žluté kostičky, ze kterých jsou stany ušity, už je pak vidí všude, i když ve stanech dávno nejsou.