Den 1.
Sobota 10. 8.
Ráno kolem osmé hodiny nás vysazují z autobusu ve městečku
"Madonna di Campiglio"
a my odcházíme
do nedalekého parčíku sníst zbytky jídla na cestu a zabalit si batohy na očekávaný dlouhý
výstup. Poté procházíme téměř celým městečkem a funíme pod těžkými batohy. Cestou nám začíná
připadat, že náš plán obejít Brentu ze severu a do dvou a půl tisíce metrů vylézt po lehkých
feratách nebude vůbec jednoduchý. Když nakonec vylezeme do mírného kopečka na konci Madonny k lanovce,
začínáme radikálně měnit plány.
Po mírném dohadování se rozhodujeme vyjet nahoru lanovkou. Kupujeme za 8 € lístky (snaha
uplatnit hromadné slevy či horolezecké průkazy zcela selhává) a nasedáme do kabinek, které nás
odvážejí až do sedla
"Grosté"
. Cestou se dostáváme do pěkné mlhy a začíná i lehce poprchávat. Když
vystoupíme ve výšce 2440 m z lanovky, nedá se již mluvit o lehkém dešti, ale o pořádném slejváku.
Sedíme pod střechou u výstupu z lanovky, čekáme, jestli se počasí nezlepší, a vymýšlíme, co
dále. Ptáme se i na ubytování ve zdejší chatě, ale bez úspěchu.
Po dvou hodinách čekání vzdáváme a odcházíme asi 100 metrů na druhou stranu sedla, kde si
stavíme stany a zalézáme do nich. Ačkoliv to ještě netušíme, začíná zde psychicky zřejmě
nejnáročnější období, neboť pršet přestane až za 35 hodin. Zatím ale ležíme s ještě relativně
slušnou náladou a halekáme na sebe mezi stany, že máme alespoň dobrou výškovou aklimatizaci.
K večeru se již však dobrá nálada začíná zvolna vytrácet, zato déšť začíná zesilovat. Za
mírného šera se nedaleko od našich stanů objevuje stan ještě jeden, ve kterém přebývají 3 kluci,
kteří s námi přijeli autobusem, ale nahoru šli pěšky celý den a teď jsou pěkně promáčení. V noci
se pak vytrvalý déšť mění chvílemi na pořádnou průtrž mračen, do které začíná i pořádně
foukat.
- Při čekání u lanovky jde Hálí do bufetu na záchod a je zděšen, když místo klasického záchodu
potkává
"turka"
. Od té chvíle zde chodí pouze na dámské záchody, které jsou zde normální.
- Během odpoledního ležení ve stanech začínají Flix, Petra a Šotek (časem se k nim přidává i Ryna)
hrát ve stanu mariáš. Nejprve se domníváme, že jde o normální hru pro ukrácení dlouhé
chvíle. Když ale tito tři hrají mariáš každý večer nejméně do půlnoci a při jízdě domů až do
Prahy, nedá se mluvit již o ničem jiném něž o totálním propadnutí karbanu.
- V Bobově a Bobkově stanu dochází k večeru a hlavně další dopoledne k tzv.
"kostičkovému
šílenství"
, neboť při soustavném koukání na žluté kostičky, ze kterých jsou stany ušity,
už je pak vidí všude, i když ve stanech dávno nejsou.