Den 5.
úterý 14. 9.
Kaňon řeky Azat, cesta k jezeru Pogmagangál
vzdálenost: 14,5 km, stoupání: 317 m, klesání: 670 m
Vstáváme v 7:45, kdy už by mělo svítit sluníčko. Sice už vyšlo, ale je oblačná obloha, takže je často za mrakem.
Vyrážíme před desátou. Vyhrabeme se do sedla jižně od sopky Višapsar, kde je malé jezírko, u kterého
by šlo též spát. Pak se ubíráme přes hřeben Taranist jižně ke kaňonu řeky Azat.
V poledne se dostáváme na okraj kaňonu, pár desítek metrů severně od kóty 3061 m. n. m. Je odsud nádherný výhled
k pramenům Azatu a jihovýchodně na sopku Mal. Slitaksar (Мал. Слитаксар) (3443 m. n. m.).
Nalézáme tu pár obsidiánů a přemýšlíme, že nějaké vezmeme domů.
Bez batohů sestupujeme 200 výškových metrů na dno kaňonu. Tady teprve nalézáme úplný poklad. Celá protější stěna
kaňonu je jedno velké obsidiánové pole. Připadáme si jako pralidi, mlátíme šutry o sebe a snažíme se získat co
nejkrásnější úštěpek. O co nám batohy zlehkly na jídle, o to teď naberou na kamení. Po půl hodině se odtrháváme a vracíme
se vzhůru na okraj kaňonu.
Po obědě, téměř ve tři hodiny, se vypravujeme podél kaňonu na jihozápad. Většinou do kaňonu není moc vidět, tak občas
zaběhneme na nějaký výběžek pokochat se výhledem. O 2 km dále potkáváme jurtu a u ní dva chlapíky. Konzultujeme s nimi
další cestu, ale moc užitečných informací nám nedají. Pokračujeme ještě asi půl kilometru za
"křižovatku"
dvou
cest. tady se naposledy díváme na kaňon a pak se otáčíme k severozápadu. Obloha se zatahuje, fouká silný vítr a mírně prší.
Po vyježděné cestě vylézáme zpět na hřeben Taranist a z něj se spouštíme svahem k jezeru
Pogmagangál (ПогмагангалЬ). Jedná se vlastně o rybník, neboť dvě strany tvoří vysoká umělá hráz.
Kolem jezera stojí několik jurt. Jelikož stále silně fouká, snažíme se najít na spaní alespoň nějaké závětří. Nakonec pod
hrází nacházíme mírně zahloubený dolík (vedle dvou malých zelených jezírek), který sice není moc hezký, ale nefouká tu.
Kamenohliněné podloží a množství bodláků alespoň částečně kompenzuje výhled na Ararat. navečer
dokonce vyjde sluníčko, takže se dá i dobře uvařit. Jen voda tu není nic moc. Bereme ji z výtoku jezera, ale pijeme
ji jen po převaření.