Arménie 2010

Přechod Geghamských hor

Den 5.

úterý 14. 9.

Kaňon řeky Azat, cesta k jezeru Pogmagangál

vzdálenost: 14,5 km, stoupání: 317 m, klesání: 670 m

Vstáváme v 7:45, kdy už by mělo svítit sluníčko. Sice už vyšlo, ale je oblačná obloha, takže je často za mrakem. Vyrážíme před desátou. Vyhrabeme se do sedla jižně od sopky Višapsar, kde je malé jezírko, u kterého by šlo též spát. Pak se ubíráme přes hřeben Taranist jižně ke kaňonu řeky Azat. V poledne se dostáváme na okraj kaňonu, pár desítek metrů severně od kóty 3061 m. n. m. Je odsud nádherný výhled k pramenům Azatu a jihovýchodně na sopku Mal. Slitaksar (Мал. Слитаксар) (3443 m. n. m.). Nalézáme tu pár obsidiánů a přemýšlíme, že nějaké vezmeme domů.

Bez batohů sestupujeme 200 výškových metrů na dno kaňonu. Tady teprve nalézáme úplný poklad. Celá protější stěna kaňonu je jedno velké obsidiánové pole. Připadáme si jako pralidi, mlátíme šutry o sebe a snažíme se získat co nejkrásnější úštěpek. O co nám batohy zlehkly na jídle, o to teď naberou na kamení. Po půl hodině se odtrháváme a vracíme se vzhůru na okraj kaňonu.

Po obědě, téměř ve tři hodiny, se vypravujeme podél kaňonu na jihozápad. Většinou do kaňonu není moc vidět, tak občas zaběhneme na nějaký výběžek pokochat se výhledem. O 2 km dále potkáváme jurtu a u ní dva chlapíky. Konzultujeme s nimi další cestu, ale moc užitečných informací nám nedají. Pokračujeme ještě asi půl kilometru za "křižovatku" dvou cest. tady se naposledy díváme na kaňon a pak se otáčíme k severozápadu. Obloha se zatahuje, fouká silný vítr a mírně prší.

Po vyježděné cestě vylézáme zpět na hřeben Taranist a z něj se spouštíme svahem k jezeru Pogmagangál (ПогмагангалЬ). Jedná se vlastně o rybník, neboť dvě strany tvoří vysoká umělá hráz. Kolem jezera stojí několik jurt. Jelikož stále silně fouká, snažíme se najít na spaní alespoň nějaké závětří. Nakonec pod hrází nacházíme mírně zahloubený dolík (vedle dvou malých zelených jezírek), který sice není moc hezký, ale nefouká tu. Kamenohliněné podloží a množství bodláků alespoň částečně kompenzuje výhled na Ararat. navečer dokonce vyjde sluníčko, takže se dá i dobře uvařit. Jen voda tu není nic moc. Bereme ji z výtoku jezera, ale pijeme ji jen po převaření.