Albánie 2018

Černá Hora a Albánie - Národní park Prokletije

Den 1.

pátek 17. 8.

Cesta do Černé Hory

vzdálenost: 4,5 km, stoupání: 71 m, klesání: 61 m, mapa

V 5:25 odjíždíme Regiojetem do Vídně. V Pardubicích přistupuje Karel s pravým pardubickým perníkem. Ve Vídni na nádraží kupujeme karty, které jsme zapomněli doma, a za 4 € na osobu jedeme vlakem na letiště.

Zde se celkem bez problémů odbavíme (i když nás s batohy vyženou do odbavení nadrozměrných zavazadel), dáváme si kafíčko a dortíček a jdeme do letadla. Samotný let do Podgorici trvá jen hodinu, ale stihnou nám dát alespoň sušenku a pití.

V Podgorici (poi) je prťavé letiště, takže jsme coby dup venku. Místní specialita je, že díky kartelové dohodě na letiště nejezdí nic jiného než taxíky. Mají alespoň sjednocené ceny, do centra - resp. na autobusové nádraží (poi) - se tak za 15 minut dostáváme za 12 €.

Ověřujeme si, že autobus do Gusinje jede a že lístky, které jsme si koupili přes internet platí, a jdeme přes ulici na zahrádku dát si pivo. Pak se vracíme zpět na autobusák na pizzu. Před pizzerií potkáváme Jehlíka, se kterým jsme se tu měli setkat, ale asi tak za 40 minut. Měl koupenou letenku přes Varšavu a přilétal jen hodinu a kus před odjezdem autobusu. Trhnul ale rekord a od oficiálního přistání letadla se na autobusák dostal za 15 minut. Dáváme si pizzu a pak sedáme do autobusu. Na lístkách sice máme konkrétní sedačky, ale na ty se tady nehraje. Místa na nás nakonec zbydou, i když ne vedle sebe.

Cesta autobusem je tak trochu kontrastní. V autobuse to příliš pohodlné není - sedačky jsou úzké ve všech směrech a není kam dát nohy, lidí je moc a vzduchu málo a někteří spolucestující rádi vyhrávají hudbu z mobilů nahlas. Na druhou stranu pohledy z okna jsou krásné. Hned za Podgorici vjíždíme do hluboké soutěsky a pomalu se škrábeme do vysokých hor, abychom na druhé straně vjeli do dalších údolí.

Do Gusinje (poi) dorážíme ve 21:30 po 4,5 hodinách okružní jízdy. V městečku se nijak nezdržujeme a po silnici míříme na jih směrem na Vusanje. Asi kilometr před ním máme přes booking.com rezervované ubytování (rezervovali jsme si ho ve vlaku cestou do Vídně). Máme rezervovány sice jen 4 osoby, ale chlapec v penzionu nám nechá za stejnou cenu 5 postelí, když mu to na booking.com zrušíme.

Pokoj je takový "balkánský" , snaží se být luxusní, ale vše je děláno spíše na oko a je lepší za nic nebrat silou, aby to člověku nezůstalo v ruce.