Albánie 2018

Černá Hora a Albánie - Národní park Prokletije

Den 2.

sobota 18. 8.

Cesta z Vusanje do sedla Bora

vzdálenost: 10 km, stoupání: 1159 m, klesání: 303 m, mapa

Vstáváme v osm a konečně se rozhlížíme, kde že to vlastně jsme. Široké zelené údolí, které je ze všech stran obklopeno krásnými horami. Aby nás z té nádhery rovnou nekleplo, dostáváme to pěkně pomalu - nejprve je zcela zataženo a vidíme jen spoustu mlhy, ale během hodiny se mraky postupně protrhávají až do celé modré oblohy.

Dostáváme snídani, která je dobrá až na kafe, u nějž nevíme, jestli je tak slabé schválně, nebo jestli tam kafe zapomněli dát. Pak drobet přebalíme batohy a vydáváme se po silnici do Vusanje, kde se napojujeme na hlavní trasu "Peaks of the Balkans" . Než začneme stoupat vzhůru, jdeme si ještě prohlédnout místní vodopád (poi). U něj narážíme na občerstvení, tak se zdržujeme ještě na jedno pivo.

Pak se promotáme vesnicí a na druhý pokus nacházíme správnou cestu. Ve 12:00 začínáme pomalu lézt směrem k sedlu Bora. Cesta hned od začátku plynule stoupá, nejprve po dvoustopé cestě, která pozvolna přechází v horskou pěšinku. Až do výšky 1650 m.n.m. je kolem dostatek pramenů a potůčků, výše k sedlu už z této strany není nic.

V 1700 metrech odbočujeme po značce směrem Zla Kolata, ale touto cestou dojdeme jen do výšky 1800 m.n.m., kde je na pěkné travnaté placce mezi skálami odbočka k sedlu Bora (poi). Jelikož je po páté hodině a podle mapy to vypadá, že na druhé straně sedla nebude místo na stany, zůstáváme tu přes noc.

Bez batohů ještě děláme hodinový výlet směrem Zla Kolata s úmyslem dojít do ledové jeskyně, která je na mapě značená ve výšce 2000 m.n.m., ale cesta jde pomalu a k jeskyni nedojdeme.

  • Během stoupání potkáváme pár skupin turistů. Chodí s malými batůžky v protisměru (což je hlavní směr "Peaks of the Balkans" ). Jen jedna skupina jde s plnou výbavou. Většinu cesty jsme ale sami.
  • Večer, když sedíme za tmy před stany, krouží nad námi sova a důkladně si nás prohlíží.