Den 5.
úterý 16. 8.
Přejezd z Jotunheimenu do Rondane
vzdálenost: 2,7 km, stoupání: 200 m , klesání: 50 m
Ráno vstáváme brzy, abychom už v 8:30 čekali na molu na loď (která ke Gjendebu zajíždí jen 2x denně).
Rychlá turistická loď nás za 200 NOKů na osobu odveze 20 km zpět přes jezero k chatě Gjendesheim. Cestou stavíme v Memurubu
a vidíme, že lodí se dají posílat i samotné batohy, takže je člověk nemusí vláčet na zádech přes hory.
Od jezera sejdeme dolů na parkoviště, vlezeme do auta, abychom z něj o kilometr dál zase vylezli u chaty s velkým nápisem
"Cafe"
.
Dáváme si kafe a vafle a nad mapou rozmýšlíme, kam vlastně chceme odvézt. Nakonec se rozhodujeme pro chatu Grimsdalshytta, abychom mohli
Rondane přejít od severu k jihu a nemuseli vymýšlet okruh. A jelikož má Karel čas až do odpoledne, nejedeme přímou cestou, ale děláme
si drobné zajížďky.
Nejprve se stavujeme u Ridderspranget (poi) - peřeje
na řece Sjoe - a poté zajíždíme ke kostelu Heidal (poi).
Podél Sjoi pokračujeme až do Otty. Zde si přes internet kupujeme lístky na vlak na sobotu zpět do Osla (přes internet jsou levnější
než přímo na nádraží, i tak nás ale vyjdou na 449 NOKů na osobu). Nakoupíme něco drobného k jídlu a autem pokračujeme na sever přes Dombås až na parkoviště
severně od vesnice Hjerkinn (poi),
odkud je výhled na Národní park Dovrefjell–Sunndalsfjella. Zde se otáčíme a přes Folldal dojíždíme do Rondane
k chatě Grimsdalshytta (poi) (za
vjezd do národního parku se platí 80 NOKů).
Loučíme se s Karlem, který odjíždí do Trondheimu, na lavičce v ohrazeném plácku (asi kvůli ovcím) si dáváme hodně pozdní oběd a
vyrážíme po cestě směrem k chatě Doralsater, abychom to zítra neměli tak daleko. Cesta vede po mostě přes průzračnou bystřinu, chvilku se motá
bažinami mezi nízkými stromky a pak začíná pozvolna stoupat k hřebenu kopce Gravhøe. Po 2,5 kilometrech vylezeme nad stromky a v úbočí kopce
nacházíme mezi 2 potoky pěkné místo na stany (i když zjišťujeme, že lišejníky nejsou měkké, jak na první pohled vypadají). Kolem nás se popásají ovce, což
trochu kazí radost z jinak čisté vody v potocích, a zapadající sluníčko vytváří na barevných lišejnících úžasné odstíny.