Den 2.
sobota 13. 8.
Oslo, vlak do Otty, přejezd do Jotunheimenu
Vlak na sever nám jede až po druhé hodině, dopoledne tedy trávíme couráním po městě. Počasí je výrazně
lepší než včera, sice se honí nějaké mraky, ale sluníčko mezi nimi svítí poměrně hodně. Nejprve zajdem k nedávno
postavené Opeře (poi), kde nás kromě šikmé střechy,
po které se dá chodit, zaujmou moderně designované záchody.
Poté se podíváme na starou pevnost (poi) a kolem radnice
ke královskému paláci. Vedle královského parku si dáváme
solidní oběd (který však pro 4 lidi vyjde na 850 NOKů), vracíme se do hostelu pro batohy a upalujem na nádraží.
Vlaky v Norsku jsou drahé, v dostatečném předstihu se ale dají koupit s velkou slevou (ovšem i po ní
nás vyjde lístek do Otty na 349 NOKů na člověka). Zato jsou poměrně rychlé, hezké, jsou v nich
zásuvky i wifi (takže si rovnou ve vlaku rezervujeme hostel na příští týden).
Do Otty (poi) dorážíme po 3,5 hodinách jízdy. Na nádraží už na nás čeká Karel s autem. Počasí se opět
zhoršilo, sice to není žádná katastrofa, ale jsou husté mraky a mrholí. Přesunujeme se do nedaleké kavárny
a vymýšlíme definitivní plány, kam vlastně vyrazíme. Velmi rychle se shodujeme, že zajedeme na dva dny
do Jotunheimenu k jezeru Gjende, a pak se necháme převést do Rondane.
Po kávičce sedáme do auta a s menší zajížďkou přejíždíme k chatě Gjendesheim u jezera Gjende.
Je tu však značné množství lidí a na stanování v blízkém okolí nic moc prostor (jen příkrý kopec), takže se raději
vracíme autem pár set metrů zpět k hlavní silnici, odjíždíme asi o kilometr dále a tam si u silnice mezi
nízkými stromky nalézáme slušné tábořiště (poi). Dokonce je zde ohniště a nasbíraná hromada dřeva - skoro to vypadá,
že si někdo připravil dříví, ale pak nedokázal rozdělat oheň.
- Králík se ráno zapomene namazat krémem a bojí se, že se na sluníčku spálí. Záhy však nalézé velký lehce
poškozený deštník, se kterým pak chodí po městě místo slunečníku.
- Karel si z Finska přivezl bonbóny, které se nám v autě snaží vnutit. Některé jsou standardní lékořicové,
většinou se ale jedná o salmiakki, slané lékořicové bonbóny často s dalšími přísadami, někdy s čili, někdy s jinými vypečenostmi. Společné mají především
to, že nejsou dobré. Jednoznačně však vedou
"puky"
, které jsou vysloveně hnusné.