Den 8.
sobota 16. 8.
Cesta z Karakolu do Biškeku, Biškek
Ráno voláme chlapíkovi s maršrutkou, aby nás v deset vyzvedl. On osobně sice nemůže, ale posílá místo sebe někoho jiného. Tenhle chlapík sice není na první pohled
tak příjemný jako ten první, ale do Biškeku nás za smluvenou cenu odváží a žádné problémy s ním nejsou.
Tentokrát jedeme kolem Issyk-kulu jižní stranou. Vzhledem k zatažené obloze a občasnému dešti nemáme na nějaké koupání chuť, tak si necháváme jen
na 5 minut zastavit, abychom v jezeře smočili ruku. Na oběd zastavujeme na stejném místě jako při opačné cestě (resp. o parkoviště dál, jsou zde asi
4
"jídelny"
za sebou).
Po čtvrté odpolední nás chlapík vysazuje před hostelem Sabyrbek's B & B (poi),
který máme již z Prahy rezervovaný. Po vstupu do hostelu v nás ovšem trochu zatrne. Starý oprýskaný barák, temné pokoje sloužící
jako skladiště věcí a všude špína a prach. Otáčíme se a doufáme, že někde seženeme nějaké jiné ubytování.
Vypravujeme se o několik ulic dále, kde je NomaD Hostel, ale tam mají plno. Z recepce obvolávají ještě 2 další, ale se stejným výsledkem.
Sami pak ještě voláme do Sakura Guesthouse (poi) a zde naštěstí
uspějeme, i když mají volná už jen lehátka na chodbě. Přecházíme asi 3 km přes centrum Biškeku (který je prakticky stejně ošklivý jako Karakol,
jen místo nízkých domů tu stojí vysoké paneláky) a ubytováváme se v Sakuře. I když na chodbě to není žádný luxus, je tu čisto a malá zahrádka s bazénkem na večerní
posezení.
Večer si zajdeme pouze do restaurace na jídlo (mají tu kazašské pivo Praha, ale je dost kyselé a ošklivé), ale na jakékoliv jiné výlety po
Biškeku se nám vzhledem k jeho podobě nechce. Raději se s kytarou usazujeme na zahrádce, kde se k nám připojuje několik dalších lidí (včetně slečny Petry).
Ještě před spaním nám recepční objednává na zítřek dva taxíky na letiště.