Den 6.
Čtvrtek 5. 9.
Ráno se probouzíme pod modrým nebem. Slunce se zrcadlí ve vodní hladině, o kousek dále se popásá stádo divokých
koní a mezi nimi se motají korsická prasata – prostě nádherné jitro. Balíme si věci a vyrážíme kolem stáda koní
malebným údolím podél potůčku dolů.
Po půlhodině cesty přicházíme k salaši
"Bergerie de Vaccaja"
, přecházíme přes velkou zelenou pláň (1550 m) a vylézáme
až k
"Refuge de Manganu"
. Tam nabereme vodu a pak se začínáme škrábat do obrovského kopce. Dvě a půl hodiny se plazíme
po kamenech a suti o 600 metrů výše do sedla
"Breche de Capitellu"
(2225 m), které je nejvýše položené místo na celé
GR 20. Výstup je značně náročný, a tak jsme rádi, když se můžem svalit nahoře v sedle, dát si oběd a prohlížet si jezera,
která jsou vidět na druhé straně hřebene.
Dlouho se však nezdržujem a pokračujeme dále. Slézáme dolů a po skalnatém hřebenu přelézáme na
"Bocca â Soglia"
(cca 2000 m).
Chůze po hřebenu je skutečně těžká a pomalá, navíc se opět dostáváme do mraků a veškerý rozhled mizí. Pokračujeme
dále napříč kamenným mořem a vzhůru do menšího sedýlka, ze kterého je vidět jezero
"Melu"
, které je 50 m pod námi.
Už dávno jsme opustili původní záměr sejít se dolů vykoupat, kvůli zimě, ale především kvůli velké únavě.
Plazíme se dále. O chvilku později přecházíme sedlem (2200 m) mezi
"Punta Mozellu"
a
"Maniccia"
a začínáme
sestupovat. Nejprve jdeme vcelku pozvolnou cestou po úbočí až na další hřeben, a od něj pak slézáme prudkým svahem dolů.
Máme toho už skutečně dost, a tak jsme velmi rádi, když se konečně před námi z mlhy vynoří
"Refuge di Pietra Piana"
(1842 m).
Fouká tu hodně prudký vítr a dovnitř do chatky se sednout nedá, a tak si večer jdeme brzy lehnout, abychom byly další
den schopni alespoň nějaké chůze.
- Ačkoliv v sedle
"Breche de Capitellu"
jsme byli již ve dvě hodiny a Markétina kouzelná knížečka hlásala, že
zbytek cesty má trvat dvě a půl hodiny, docházejí poslední z nás až těsně před sedmou. Od té chvíle již kouzelné
knížečce příliš nedůvěřujem, ačkoliv se v dalších úsekách cesty již poměrně trefovala.
- Kouzelná knížečka nám také slibovala na sestupu ze sedla skalní komín, kterým má cesta vést. Pravda, byly na cestě
některé obtížnější pasáže až téměř lezecké, ale o komínu se zrovna mluvit nedalo.
- Ačkoliv první etapa byla zřejmě technicky náročnější, tak tato etapa byla jednoznačně nejnáročnější fyzicky (a tím
asi i psychicky) z celého putování. Zároveň ovšem její začátek od jezera dolů byl nejhezčí kousek, jaký jsme šli.
- Petrovi se během etapy začala odlepovat podrážka u boty, a tak od tohoto dne tráví večery s jehlou a režnou nití a
šije a šije a šije.