Úvod
V lednu kupujeme letenky a postupně rezervujeme některá ubytování. Záhy zjišťujeme, že jsme si vybrali týden, kdy má v Japonsku
dovolenou téměř každý a lidé cestují za rodinami. Je to tedy jeden z nejvytíženějších týdnů pro cestování. Raději proto
sestavujeme co nejpodrobnější plán cesty a rezervujeme ubytování na téměř celou dobu, kromě tří nocí, které chceme strávit v horách.
Tím si sice omezujeme možnost plán průběžně měnit, ale máme jistotu, že ubytování budeme mít.
V červenci kupujeme JR Passy (lístky na neomezené cestování všemi vlaky včetně šinkansenů) přes stránky jrpass.com. Místo aby nám jen poslali kód pro vyzvednutí, dorazí papírový voucher poštou z Anglie. Spolu s ním přijde i SIM karta,
která za 30 € nabízí neomezená data na 14 dní. Teprve poté zjistíme, že aby bylo možné rezervovat místenky do vlaků online,
musely by se JR Passy koupit přes oficiální stránky — což tyto nejsou. Jsme tak odkázáni na rezervování vlaků přes automaty
na místě (nakonec se to ukáže jako bezproblémové).
Den před odletem se na všech zpravodajských serverech objeví zpráva, že k Japonsku míří tsunami. Nedaleko Kamčatky došlo k mimořádně
silnému zemětřesení a nikdo neví, v jaké podobě dorazí vlna k Japonsku. Nakonec se žádná katastrofa nekoná — vlna se zmenší na
půl metru a nic se nestane. Jediným přírodním jevem při našem odletu je vlna veder, která zasáhne celé Japonsko a na většině míst
se teploty šplhají přes 30 °C.