Den 8.
pátek 11. 8.
Skógafoss, Seljalandsfoss, Gjáin
Počasí se do rána nezmění. Snídáme opět v jeskyni, a pak balíme úplně mokré stany. Myšlenku na výlet do kopců nad kemp vzdáváme,
jen bychom promokli a nic neviděli. Navíc to z předpovědi vypadá, že více na severozápadě je počasí lepší.
Sjíždíme po silničce zpátky na Ring Road a zajíždíme k vodopádu Skógafoss (poi).
Vodopád je pěkný, ale tím, že člověk dojede autem až k němu, postrádá jakoukoliv atmosféru. Kemp pod ním je jen trávník na kraji
parkoviště a jsme rádi, že jsme tady nespali. Přejedeme dál k vodopádu Seljalandsfoss (poi).
To je zase jedna z hlavních turistických atrakcí, protože tady vede okružní cesta za vodopádem. A i když vodopád samotný asi není špatný,
celý dojem je zabitý frontou turistů na chodníčkách. O něco lepší je Gljufrafoss, vodopád o 500 metrů dále, který padá
uprostřed trhliny a musí se k němu pár metrů po kamenech potokem. Sem už turistů nedorazí tolik (i když málo jich tu také není).
Pak už se vydáváme na další přejezd k severu po silnici 30, 32 (mířící na Duhové hory) a 327 až k údolí Gjáin (poi).
To je opět jedno ze zapadlých míst, kam turistů zatím moc nedorazí, částečně díky své poloze mimo Ring Road, částečně proto, že
silnice 327 je nezpevněná určená jen pro čtyřkolky (ale kromě toho, že je pokrytá hrubým štěrkem, takže člověk občas přejíždí větší
kamení, tak na cestě nic zrádného není a je pohodovější než cesta do Þakgil).
Údolí Gjáin je propadlá roklinka uprostřed lávového pole, kde se stéká několik potoků a tvoří zde krásné kaskády
a vodopády obrůstající zelení. Kromě nás je tu jedna větší skupina, co přijela dvěma dodávkami a dvě další auta. A pak tu jsou
2 dělníci, kteří budují nové schody a zábradlí - vypadá to, že za chvíli už to nebude tak opuštěné místo. Prolézáme celé údolíčko a po
druhém břehu se pak vydáváme po proudu necelý kilometr, kde rekonstruují vikingský dlouhý dům, nyní je ovšem nepřístupný. Přecházíme
most a vracíme se k autu. Na zpáteční cestě se zastavujeme v nedalekém muzeu Þjóðveldisbærinn (poi),
kde stojí model toho vikingského domu, a pak zajíždíme do Þjórsárdalslaug (poi),
místa, kde býval bazén s horkou vodou. Na islandských místních webech sice nalézáme neurčité zprávy, že bazén již není udržován a do
roku 2019 má být zahrabán, ale v mapy.cz jsou fotky z roku 2021, kdy ještě stojí. Teď už tu není, místo něj je tu jen nepříliš lákavá
teplá louže a kolem postávají bagry.
Vracíme se k jižnímu pobřeží do městečka Hvolsvöllur, kde máme rezervovaný hotel Midgard base camp (poi).
Moderní, pěkně zařízený hotel, ve kterém máme v rámci ubytování i horký bazének a saunu. Večeři i snídani si musíme připlatit, ale
oboje stojí za to.