vodaevropa

Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko 1997

25. 7. - 10. 8. 1997

Před cestou

Úvod

RAKOUSKO, SLOVINSKO, CHORVATSKO 1997

aneb rodinný klídek bez vzrušení a bez průseru

postřehy a poznatky z vodácko-cyklisticko-turistického zájezdu pořádaného TJ Slavoj Oděvní služba Praha ve dnech 25.7. – 10.8.1997

vedoucí zájezdu: Tomáš Laš

Takže mne do toho opět nahecovali. Ač jsem se zařekl, že již nikdy více, opět připravuji zahraniční zájezd. Proti předchozím to má dvě výhody. V první řadě se dá těžko hovořit o  "vodáckém" zájezdu dle dřívějších zvyklostí, protože se nepředpokládá žádné velké ježdění. V druhé řadě jedeme do krajin, které jsou důvěrně známě, takže programová příprava se smrskává do sepsání stručného programu a nákupu turistických speciálek pro cyklisty a pěšáky. Nevýhoda je jedna, zato veliká. Samozřejmě, že do doby, než si všichni bonzdeník přečtou, o tom nevědí. Musím se tvářit jako jezdič. A to se bojím – moc.

Organizační příprava je složitější. V první řadě nejsou lidi. Do poslední chvíle není jisté, zda odjedeme, nebo ne. I když z loděnice není vypsaný žádný jiný zájezd, přihlašují se z kmenových lidí pouze 3 (Čouďák, Jarda a Váňa). Ostatním něco brání. Jedněm je málo ježdění na vodě, jiným je zájezd dlouhý, někdo nemá peníze, další musí pracovat. Hold to máme v tom kapitálismu těžký. Za bolševika bych přihlášky přehazoval vidlema. S těmi penězi je to fakt. Předloni jsme francouzské Alpy udělali za polovičku. ČSAD už chce za autobus s vlekem 17,- Kč za kilometr, koruna proti marce padá den ze dne a kempy v Rakousku vyjdou na pěkné peníze. Zajistit spaní je v podstatě druhým organizačním problémem. Až na výjimky musím rezervace urgovat. Kempaři se do potvrzování nijak nehrnou.

Původně dohodnutý autobus Honzy Řezníčka měníme dohodou po zájezdu na Blanici za ČSAD. Pojede Slávek Junek. Bude alespoň v případě nějakého maléru klid. Honza chtěl poslat nějakého nezkušeného mlaďase. Mně se vymlouvá, že nemůže odjed, protože ho chtějí vyhodit z kvartýru, jiným sděluje, že jede s Charitou na Aljašku.

Tři týdny před akcí se definitivně rozhodujeme, že jedeme. Limitujicí důvod nejetí – nedostatek financi – eliminujeme dohodou o plovoucím termínu návratu. Pojedeme tak dlouho, dokud budou peníze. Až dojdou, otočíme a jedeme domů, třeba v půlce zájezdu. Tím je vše rozhodnuto a konečně mohu odstartovat klidný a pohodový taxi-zájezd. Poměr počet sedaček v autobusu proti počtu účastníků je 2:1. Takže každý by měl mít k dispozici dvousedačku. Měl mít, ale nemá vzhledem k tomu, že na odjezd si účastnici přivážejí podstatně méně kol než bylo nahlášeno, nebereme štendry na vlek, vyndaváme tři sedačky z busu a všechna kola jsou uvnitř busu. Alespoň nebudou problémy s hlídáním. I když sundaváme jedno patro z vleku, stejně vypadá jako když táhneme klec na kanárky, ve které je umístěno 8 (slovy osm) lodí. A to ještě Pavel si veze náhradní singl. V dvaaosmdesátém jsme proclívali na vleku 48 lodí.