Silnice
Silnicí zde najdeme několik druhů. Nejlepší jsou samozřejmě dálnice, které jsou placené, ale je jich jenom pár
kolem Buenos Aires, takže je nelze příliš počítat. Pak jsou dobré asfaltové silnice, tj. buď nové (kterých je
hodně a stále přibývají), nebo dobře udržované (hlavně podél východního pobřeží). Jsou sice jen dvouproudé, ale vzhledem
k provozu to bohatě stačí, navíc se dobře předjíždí, když je vidět několik kilometrů dopředu. Lze po nich bez problémů jezdit
110 - 150 km/h. O něco horší jsou starší neudržované asfaltky. Pokud jsou ještě ve stádiu, kdy v asfaltu je tu tam díra,
není to ještě problém a chce to jet jen trochu pomaleji a dávat pozor. Horší to je, když mezi dírami je
občas asfalt. Rychlost pak nepřekročí 40 a občas je lepší jezdit mimo silnici. Takhle špatných jich naštěstí
příliš není.
Druhou kapitolkou jsou silnice bez asfaltu, kterých je požehnaně - teda kromě hlavních spojů většina a na některých
"státovkách"
asfalt není. Tady hodně záleží na
"upravenosti"
silnice. Kupodivu čerstvě upravená silnice
není moc dobrá, neboť štěrk (či kamínky) jsou rovnoměrně po celé silnici a auto v nich plave kam chce.
V okamžiku, kdy se vyjezdí koleje (teda většinou jedna pro oba směry) je silnice celkem dobrá. Pokud
se ale koleje moc prohloubí, auta s nižším podvozkem začnou v prostřed dřít a musí jezdit mimo.
Samotnou kapitolkou jsou pak vedlejší či horské silničky, které jsou ve všech možných stavech a bez dřípu to
na některé prostě nejde.
Zajímavý je způsob stavění nových silnic (resp. asfaltových vedle původních). nejprve pokládají asfalt
na místa, kde to jde jednoduše a terén není příliš členitý. Problematická místa řeší až později a mosty zcela nakonec. To zároveň
dělají na více místech silnice najednou, takže jede-li se po rozestavěném úseku (i pár set kilometrů), mění se neusále
povrch pod kolama.