Den 9.
sobota 9. 8.
Ōnuma, Hakodate
Vstáváme později, batohy si po domluvě necháváme v přízemí v garáži a vyrážíme na procházku do národního parku Ōnuma Quasi. Na cípu jezera
je spousta malých ostrůvků propojených mostky a cestičkami. Mezi ostrůvky se dá projíždět na pramicích, šlapadlech nebo výletních lodích, zátoky
jsou zarostlé lekníny a nad jezerem se tyčí sopka.
Ostrůvky obejdeme zhruba za hodinu, pak si půjčujeme šlapadlo (stojí 2 500 ¥ na 30 minut, na delší čas odmítají půjčit) a nakonec si na
trávníku u jezera dáváme pivo. Ještě se zajdeme podívat k buddhistickému chrámu – nově postavenému, nikoli historickému – a máme pocit, že jsme
místní lokalitu vytěžili. Ještě by se dalo půjčit kolo a objet celé jezero, ale v horku po silnici by to asi nebyla žádná krása.
Vracíme se pro batohy a po jedné hodině odjíždíme vlakem do Hakodate, kde jsme si včera objednali ubytování. Na lavičce před nádražím
obědváme krabičky ze 7-Eleven a pak se vydáváme asi 2 km pěšky přes město k baráčku.
Podle recenzí jde o ošuntělý dům, který se naklání, a vstup nemusí být úplně jednoduchý. Po několika zprávách s majitelem se nám podařilo
stáhnout
"návod"
, takže máme fotky i kódy ke vstupu. Přesto nám chvíli trvá, než objevíme vchod, ke kterému se musíme proplazit úzkou uličkou
mezi dvěma domy. Vnitřek je sice ošuntělý a připomíná to spíše ubytovnu, ale vše potřebné tu je.
Za hodinu vyrážíme k lanovce, necháme se vyvést na Mount Hakodate a pěšinkou dojdeme až na Cape Tachimachi. Závěrečný sestup serpentýnami
po kozí stezce téměř o 300 metrů je poměrně výživný. Cestou zpět procházíme hřbitovem a o kus dál nasedáme na tramvaj, která nás vyloží kousek od domu.
Na večeři jdeme do beer housu, kde nabízejí jídla všeho druhu a celkem tři druhy točeného piva (chutnajícího stejně jako plechovkové, ale stojí trojnásobek).