Den 7.
čtvrtek 7. 8.
Sounkyo
Po osmé vstáváme a jdeme na snídani, která je v ceně. Podává se rýže s nadrobenými řasami, zázvorem a dalšími přísadami, k tomu syrová vajíčka a sójová omáčka.
Co si tak člověk může přát k snídani víc? Venku sice neleje, ale předpověď na celý den nevypadá růžově, proto se rozhodujeme odjet do Sounkyo a
případně – pokud počasí dovolí – vyjet lanovkou na hory z druhé strany. Před desátou nasedáme do přímého autobusu. Dojedeme někam na okraj
Asahikawy (časově zhruba polovina cesty), když na jedné zastávce zůstáváme stát. Podle zvuků autobusu a několika anglických slov řidiče usuzujeme, že dál
už tento autobus nepojede a přivezou nám náhradní. Ten přijíždí asi za pět minut; přestoupíme, řidič si přenese bednu na peníze, a pokračujeme.
S příjezdem do Sounkyo začíná pořádný slejvák a nevypadá to, že by měl jen tak přestat. Z autobusu přebíháme do jakési čekárny, z předpovědi zjišťujeme,
že lepší to dnes nebude, a proto si na noc rezervujeme hotel (asi 300 metrů odsud).
V hotelu si odkládáme batohy, v místní obdobě 7-Eleven si dáváme tousty a krabičky k obědu (tyto obchody často mívají i záchody, místo k sezení a vždy
nabízejí, že jídlo rovnou ohřejí v mikrovlnce) a vyrážíme na procházku. Nejprve vystoupáme po krátké, ale strmé cestičce k vodopádu Momijidaki, kterým díky
dešti protéká slušné množství vody. Poté se vracíme do městečka a podél silnice s širokým chodníkem jdeme tři kilometry k vodopádům Ginga a Ryusei.
Oba vodopády jsou vidět přímo z parkoviště u tunelu a vzhledem k velikosti parkoviště i prodejny suvenýrů a občerstvení patří zřejmě mezi hlavní místní atrakce.
Dáváme si kávu z automatu a zatímco Anežka testuje na plechovkách zákony mechaniky, my si vyšlápneme pár metrů do kopce na vyhlídku.
Cestou zpět potkáváme u silnice dvě rodinky jelenů sika. Moc plachá nejsou – nechají nás přijít asi na dva metry.
Po návratu se ubytováváme v hotelu. Máme pokoj v japonském stylu: jednu místnost s tatami na zemi, uprostřed ní nízký stůl a sezení na zemi. Večer se stůl
uklidí do skříně a rozloží se futony na spaní. Mokré bundy věšíme do skříně a jdeme prozkoumat hotelový onsen. Mají tu vnitřní lázně oddělené na mužskou a ženskou
část a společný venkovní bazén, do kterého půjčují plavky. Lezeme do venkovního a téměř hodinu se tam cachtáme. Horká voda ale není úplně ideální,
když je venku 25 °C.
Vracíme se na pokoj a v půl osmé jdeme na večeři, kterou máme v hotelu předplacenou. Lidí je tu hodně (šest pater po třiceti pokojích udělá své), ale díky
tomu je nabídka jídel bohatá, stále ji doplňují a některé pokrmy dokonce připomínají opravdové jídlo.
Plánování necháváme na ráno, kdy se počasí určitě změní. Terka s Anežkou večer podnikají ještě jednu výpravu do onsenu.