Vladimír Laš

Den 6.

čtvrtek 27. 8.

Výstup na Titův vrch

Vstáváme opět v šest, obloha je vymetená a během snídaně vyleze slunce zpoza kopce. Celý den se neobjeví prakticky ani mráček, ale teplota naštěstí není nijak hrozná a na kopcích dost pofukuje.

Po osmé vycházíme travnatými planinami, ale daleko nedojdeme. Hned ve vedlejším údolí nacházíme krásné jezírko s poměrně silným odtokem, u kterého musíme zastavit. Navíc se vedle něj pasou koně.

Pak přejdeme jedno nižší sedlo, slezeme za ním kousek dolů a před námi se klikatí cestička stoupající o 200 metrů. Vyfuníme nahoru, cestou potkáváme další skupinku Čechů a napříč skalnatým svahem obejdeme vrcholek kopce. Cestou jsou krásné výhledy na kosovskou stranu, do hlubokého údolí pod námi, a v dáli vidíme bílé vrcholky albánského Prokletije. Při návratu na hřeben potkáváme stádo ovcí, baču a 6 hlídacích psů, kteří jsou velcí jako ovce, mají obojky s kovovými hřeby (zřejmě proto, aby je nezakousl medvěd), ale jinak vypadají mírumilovně. Prohlížejí si nás, pak si asi tak 10 m od nás sednou a pozorují okolí. My si taky sedneme a rozložíme oběd.

Po obědě mírným klesáním obejdeme poslední kopec a dostaneme se na křižovatku do sedla mezi dvě tábořiště. Tady necháváme batohy schované za skalkou a nalehko se vypravujeme na Titův vrch.

Nahoru jdeme přímou cestou přes Krivošiju, asi 4 km, ale převýšení je 600 m. Místy je svah poměrně prudký a máme pocit, že se drápeme vzhůru po černé sjezdovce, chvíli jdeme napříč suťovým svahem. Celkově ale výstup není tak hrozný, jak svah zespodu vypadá, jen celou dobu pořádně fouká. Ve čtyři dobýváme nejvyšší vrchol Národního parku Šar Planina a druhou nejvyšší horu Makedonie (2747 m n. m.). Nahoře stojí kamenná rozhledna, ale slouží spíše jako úkryt před špatným počasím, moc krásná uvnitř není.

Zpátky se vracíme okružní cestou, která má sice 7 km, ale neklesá tak prudce (jen Míša s Dančou jdou původní cestou). Údolí kolem je ale parádní – spousta pěkných luk a potůčků. Vidíme také sněhové pole, na které bača nahání ovce. Některé se jdou napít pod něj, některé se jdou klouzat po ledovce.

V šest jsme zpět v sedle a s batohy sestupujeme západní cestou. O kilometr dál je značené tábořiště, které obklopují dva pitelné potůčky. Jen slunce už zalezlo za kopec a pěkně tu fouká, takže večer není úplně teplo.