Den 5.
Středa 14. 8.
Ráno se vstáváním nespěcháme a s balením už vůbec ne, a tak se na cestu vydáváme až kolem
  jedenácté hodiny. Se všemi věcmi přelézáme naposled přes sedlo 
   "Grosté"
  a po stejné cestě jako
  předchozí den jdeme k Tuckettě. S turisty je to stejné jako včera, ale tentokrát jsme již
  na davy psychicky připravení a s těžkými batohy nám nevadí pomalejší tempo výletníků.
U Tucketty se ani tentokrát nezdržujem a pokračujeme dlouhým sestupem po cestě 322 až na
  křižovatku s cestou 
   "Sentiero Bogani"
  - 318. Po ní začínáme stoupat do vedlejšího údolí.
  Na nedalekém kopečku mezi stromky si dáváme oběd a asi hodinu se válíme, a pak pokračujeme
  po pohodlné cestě až k chatě Brentei (2182 m). Turistů zde již není tolik jako u Tucketty, ale stále
  proti nám proudí celkem velké procesy a u chaty se jich vyvaluje také dost.
Necháváme u chaty batohy a jdeme se kouknout na nedalekou kapličku a hlavně na louku za ní,
  daly-li by se na ní postavit stany. U kapličky potkáváme naše tři kamarády z 
   "Grosté"
 , kteří nám
  říkají o pěkném plácku kousek za chatou, kde je sice stanování zakázáno (jako v celých horách),
  ale kde teď už stojí jeden stan a večer se tam chystá více lidí. Vracíme se tedy k chatě a jdeme
  se ještě zeptat na ubytování zde. Ceny jsou sice příznivé (s horolezeckým průkazem 8 € za postel
  v normálním pokoji a 3 € za nouzový nocleh, bez průkazu 17 € a 6 €), ale všechna místa jsou plná.
  Bereme to alespoň jako dobrý argument pro spaní ve stanech a po chvilce vysedávání před chatou
  odcházíme na travnatý plácek, kde k nevelké radosti potkáváme spoustu lidí, a téměř všechny
  z našeho autobusu. Mezi spoustou drnů se poukoušíme najít ty nejmenší a na nich si pak děláme
  večeři a později i stavíme stany. Slunce tu sice zapadá vcelku brzo oproti sedlu 
   "Grosté"
 , ale
  zato tu vůbec nefouká a jsme přeci jen o něco níže, takže je večer výrazně teplejší.
- Ubytování na chatě sice nedostáváme, zato se někteří z nás dostávají do sprchy. Za 3,50 € zde
   nabízejí pětiminutové sprchování, čemuž Hálí, Věra a Míša neodolají. Věra s Hálím chtějí navíc
   do jedné sprchy, z čehož má obsluhující člověk vyslovenou legraci, ale povolí jim to. Když se
   chceme sprchovat druhý den, oznamuje nám personál, že sprcha je jen pro ubytované a že máme
   smůlu.
- Nabízené německé pivo je zde sice drahé (za 4 €), zato ale není dobré. Hálí si pak dává
   ještě jinou značku, která je levnější a v menších flaškách. Je sice o něco lepší, ale s českým
   pivem se to stále srovnávat nedá (a s českou cenou také ne).