Vladimír Laš

Den 6.

středa 22. 8.

Okružní cesta přes jezera Jezerces

Dnes necháváme batohy schované pod stromem a vydáváme se na okružní cestu k jezerům Jezerces.

Nalézáme cestu, která se kousek pod pramenem odpojuje od hlavní cesty v údolí, a šikmo svahem po ní jdeme nad nižší náhorní planinu, kde pozorujeme, jak bača vyhání ovce na louku (a jak se pes snaží sežrat kolemjdoucí turisty). Pak nás čeká prudké stoupání o 400 m, kde je první sedýlko a výhledy na sněžné pole a horské jeskyně (jen v mapě značené jezírko tu chybí). O kus dál stoupání pokračuje až do sedla Jezerces (2106 m.n.m.) (poi). Zde se otevírá pohled na hlavní masiv NP Prokletije s nejvyšší horou Maja Jezerces a neméně působivou Maja Kokërhanes.

My se přehoupneme přes sedlo a slezeme kousek do údolí. Nevydáváme se nahoru k vrcholům, ale směřujeme dolů k jezerům, které jsou odsud již vidět.

Cestou potkáváme jednu šílenou Kaliforňanku, která se vypravila sama na Maja Jezerces, ale nevypadá, že by o cestě měla nějak velký přehled. Kousek za ní se sune průvod postarších turistů s průvodcem. Kromě nich ale tady zbytek cesty už na nikoho nenarazíme.

U jezera (poi) zastavujeme, vykoupeme se (na to, že kousek od něj leží zbytky sněhu, není až tak studené) a na nedalekém travnatém plácku obědváme. Okolo jezera je souvislý porost pažitky, která oběd pěkně doplňuje. Pak se vypravujeme kolem dalších 5 jezer, překročíme hranici do Černé Hory a klesáme dolů do údolí.

Cesta dolů je poměrně monotónní přímá cesta vysokým lesem, po které sklesáme až do výšky 1340 m.n.m. Zde narážíme na statek Zastan Karaula (poi), kde si dáváme pivo. Po krátkém odpočinku pokračujeme ještě kousek v sestupu již po dvoustopé cestě (na které je neuvěřitelné množství malých žabiček, že se prakticky nedá na ně nešlápnout) a když se napojíme na hlavní cestu v údolí, vydáváme se vzhůru zpět k našemu tábořišti.

Cesta nás po chvilce dovede k Ropojanskému jezeru (poi), resp. k zelenému údolí, které tu po něm zbylo. Po vodě v něm není ani památky. Přitom záběry na internetu ukazují, že ještě před pár lety se tu rozkládala půl kilometru dlouhá vodní plocha s hloubkou několika metrů.

Přejdeme kolem jezera, za ním opět vlezeme do Albánie a pak začíná prudké stoupání vzhůru na naši plošinu v údolí. Když procházíme kolem salaše, ovce nikde nevidíme. Po příchodu na tábořiště se ukazuje, že se pasou v údolí nad námi. Večer se pak pomalým tempem přesouvá 400 ovcí kolem nás dolů. Chovají se však "kultivovaně" a stanům se přiměřeně vyhnou. U nás se staví pouze mladý bača, který sice umí pouze albánsky, zato má velkou chuť se s někým bavit.