Vladimír Laš

Den 5.

středa 26. 8.

Cesta po kosovských hranicích pod Mramor

Vstáváme v šest s vyhlídkou, že nás čeká stoupání o 800 metrů po pláních bez stínu. Počasí nás ale mile překvapí – je zataženo a slunce vykoukne mezi mraky jen občas.

Před osmou zahajujeme cestu přebroděním potoka, následovaným výstupem do stráně bez cesty. Pak už se napojujeme na značku a zvolna stoupáme přímou cestou k prvnímu vrcholu o 600 metrů výše. Cestou potkáváme dvě skupinky jdoucí proti nám, obojí Češi. Dozvídáme se alespoň, že značené pramínky tečou, zato jezera jsou spíše vyschlá.

Na první vrchol se vyhrabeme akorát k obědu. Naskládat se pod skalnatý vrchol do stínu a zároveň do závětří není úplně jednoduché, ale nějak se s tím popasujeme.

Po obědě pokračujeme po krásném, lehce stoupajícím hřebeni, kudy vede hranice s Kosovem. Na kosovskou stranu padá hrana prudce dolů, na makedonské je travnatá louka.

Přejdeme hřeben a na jeho konci lezeme na skalnatý vrchol, který je nejvyšším dnešním bodem (2404 m n. m.). Z něj prudkou, ale bezproblémovou cestičkou slezeme na kosovskou stranu a s výhledem na travnaté pláně lemované kopci si dáváme druhý oběd.

Pak nás čekají 3 km lehce z kopce pláněmi po cestě vyjeté auty až k prameni, kde dobíráme vodu. Odtud stoupáme 100 m vzhůru do malého sedla vedle kopce Mramor, za kterým chceme spát. V sedle nám do zad praží slunce, zatímco před námi je černo a hřmí. Sestupujeme dolů, mraky se houfují, občas na nás spadne pár kapek a chvílemi se objevuje duha. Pod námi se vynoří jakési kamenné stavení (dle mapy turistický přístřešek). Sejdeme k němu a prohlížíme okolí. Domek sám o sobě je dost hnusný, plný odpadků a rozbitého skla, ale vařit by se v něm dalo. Vedle je hezký rovný plac s diviznami a bodláky a s výhledem na téměř vyschlé jezero, který jen tu a tam hyzdí odpadky. Jen tu není voda (nakonec ale najdeme 400 metrů daleko směrem do druhého údolí po převaření použitelnou vodu).

Rozhodneme se zůstat a stavíme stany. Přesně s dostavěním začínají padat první kapky a brzy se spustí pořádný liják, místy i s kroupami. Terka se svlékne a jde se před stan vysprchovat – právě v okamžiku, kdy k přístřešku přichází německá dvojice. Tu už znovu nevidíme.

Déšť za chvilku přejde a nebe se vyčistí, večer tak máme krásné výhledy na hvězdy a měsíc mezi kopci.