Den 5.
středa 7. 8.
Lac de Goria, Bergeries de Vaccaghia
Lac de Goria
Ráno vstáváme těsně po sedmé, přesto už kolem jezera chodí několik skupinek. Sbalíme stany a teprve poté si děláme snídani.
Od jezera jdeme asi hodinu po proudu potoka k Bergeries de Vaccaghia.Tam se domlouváme, že zde zůstaneme na
další noc, platíme 30 € a mezi šutry a kravinci hledáme místo pro stany. Nakonec najdeme celkem slušné místo, ve stanech necháme většinu věcí a vyrážíme na výlet nalehko.
Cesta k jezeru Goria měří asi 4 km a převýšení je 300 m. Zpočátku je mírnější, ale na konci se leze prudce po skále. Jelikož se jedná o trasu mimo GR20, za celou dobu potkáme jen jednu rodinu s oslem (která k jezeru nedojde) a jednu vracející se skupinu,
jinak jsme tu sami. Od poloviny cesty vede trasa podél potoka odtékajícího z jezera, takže se můžeme v tůňkách chladit (stínu tu moc není).
Na rozdíl od Lac de Nino má toto jezero kamenité břehy a je hluboké, takže je parádní na plavání. peme a rozhodujeme se vydat ještě o kus výše. 300 metrů nad jezerem se nachází Brèche de Goria, sedlo, nebo spíše průrva ve skále,
kterou vede cesta k jezeru Melo. Stoupání nejprve vede po kamenných terasách poměrně prudce vzhůru, poté pokračuje ještě prudším suťovým žlebem, a poslední úsek
je spíše lezení přímo do průrvy. Z druhé strany je skála ještě prudší a vůbec netušíme, jak by se po ní mělo lézt. Cesta na vrchol kopce nad průrvou
také působí neschůdně, takže to zde otáčíme a vracíme se k jezeru. Cesta nahoru a dolů nám trvala něco přes hodinu.
Zpět od jezera jdeme stejnou cestou, jen výrazně rychleji.
Bergeries de Vaccaghia
V kempu se mezitím objevilo už spousta lidí a i vedle našich stanů stojí další tři. Dřez na mytí slouží spíše k praní triček, a prádlo je rozvěšené všude kolem.
Uvaříme si kafe a večeři a přitom pozorujeme kopce naproti, osvícené zapadajícím sluncem. Po deváté si jdeme sednout ke stolům vedle bergerie, koupíme
si víno a limonádu a hrajeme karty. Za půl hodiny nás však vyhodí s tím, že zavírají. (Zkoušíme pánovi vysvětlit, že světlo nepotřebujeme a
že nás může nechat na verandě, která se nijak nezavírá, ale není to nic platné. Jen stále opakuje, že zavírá, a čeká, až odejdeme.)