Vladimír Laš

Den 5.

pondělí 21. 4.

Capri

Vstáváme před sedmou a v 7:45 už sedíme na trajektu na Capri. Snídáme na palubě, lidí je tu pomálu – jen pár místních, co vezou auta se zásobami – ale bar s kafem je v provozu. V půl deváté nastupujeme do lanovky, která jako by z oka vypadla té na Petřín. Ušetří nám pěkných pár schodů, kterých i tak během dne ještě dost přibude. V horní stanici lanovky mají krásné vykachličkované záchody, kde nám za 3 € uschovají batoh. Poté se vydáváme po okružní cestě na jihovýchod ostrova.

Uličky jsou zatím prázdné, pohybuje se tu jen pár místních. Je ale vidět, že kategorie zdejších turistů bude trochu jiná. Plavky za 600 € a taška za 15 000 € ve výlohách hovoří za vše. Brzy se od obchodů dostaneme do vilové oblasti, kde kromě bazénů a lehátek v zahradách nad útesy vidíme hlavně zahradníky a jiné zaměstnance.

Projdem za poslední hotel k jižnímu cípu ostrova a po dlouhých schodech slezeme k pobřeží. Tady jsou dvě soukromé budovy s betonovými plážičkami, kde by se asi dal zaplatit pobyt, ale jinak tu k vodě přístup není. Když si u jedné z nich sedneme, hned nás přijdou informovat, že je to soukromý prostor. Vylezeme tedy zpět po schodech a pokračujeme po okružní cestě.

Projdeme několik vyhlídek na útesy a nakonec nás čekají hodně dlouhé schody vzhůru. Na jejich vrcholu se zastavujeme v restauraci na pivko a kávu s výhledem na skalní oblouk. Pak se úzkými uličkami vracíme na vrchol lanovky (kde už se to hemží turisty), vyzvedneme batoh a po schodech sestupujeme zpět do přístavu. Tam si koupíme jeden obří citron a sedáme na loď do Neapole.

V Neapoli odjíždí z přístavu Alibus přímo na letiště, máme asi hodinu času. Projdeme pod náměstím (vstupem do metra) a prolezeme pár uliček – jsou úzké, špinavé a přeplněné turisty a restauracemi do té míry, že se tam už skoro nedá chodit. Procházka po smetišti by možná působila lepším dojmem.

Nasedáme do autobusu, za půl hodiny jsme na letišti a za další dvě hodiny odlétáme do Prahy.