Den 4.
úterý 25. 8.
Cesta z Nichpuru ke kosovským hranicím
Vstáváme v sedm za vydatné rosy, sluníčko je schované za kopci. Balíme mokré stany a po půl desáté vyrážíme, přesně v okamžiku, kdy slunce vyleze zpoza kopce.
Celý den jdeme podél říčky vzhůru, nějakých 17 km. Ze začátku hlubokým údolím zaříznutým mezi skalami, kde je hodně stínu. Postupně se dostáváme výše, údolí se otevírá a stínu ubývá. Nahoře už jsme na horských loukách zcela bez stínu.
5 km za Nichpurem přicházíme k „celnici“. Barák se stopkou, kde postává pár lidí, a po chvíli z budovy vyleze policista. Jednoduchou angličtinou se nás ptá, odkud jsme a kam jdeme, a pak mávne rukou, ať tedy jdeme. Připojí se k nám jen pořádně velký pes, který nás provází až do oběda.
Po jedenácté se zastavujeme na oběd na kamenech pod mostem, kde je i lagunka na koupání (pořádně ledová). Láďa se tu odděluje a jde delší cestou přes kopec, zatímco my pokračujeme údolím.
Před třetí dorážíme na jakousi bývalou celnici u kosovských hranic, kde se sbíhá více cest a více potoků. Je tu pítko a Makedonci i Kosovci sem jezdí na piknik. Děláme pauzu a Makedonci vyzvídají, kam jdeme. Než odjedou, dají nám tašku zeleniny, kozí sýr, rohlíky a meloun, takže máme luxusní svačinu.
Pak se vydáváme podél potoka údolím bez rozumné cesty a za 1,5 km si na břehu v trávě najdeme místo na stany. Zbytek dne se válíme na sluníčku, koupeme v lagunce pod kamenem a kafíčkujeme.