Den 4.
neděle 20. 4.
Stezka bohů
Snídani máme v ceně ubytování, pak bereme věci a přes vesnici scházíme do centra Bomerana, kde začíná Stezka bohů – trasa vedoucí útesy
vysoko nad mořem do několik kilometrů vzdáleného Nocelle. Stezka je samozřejmě upravená pro turisty, takže v exponovanějších místech
má zábradlí a občas i betonové úseky, ale pořád jde o krásnou procházku. Po cestě lze narazit na několik občerstvení, většinou
nabízejí čerstvé citronové a pomerančové džusy a kafe.
Na rozdíl od včerejška je tu dnes poměrně dost lidí, ale nic šíleného. Většinu cesty se jen předbíháme s pár dalšími skupinkami,
které jdou podobným tempem. V protisměru potkáváme minimum lidí – většina to totiž stejně jako my jde z kopce.
V Nocelle si dáváme drobný oběd v luxusní restauraci (jsou tu jen dvě, obě vzhledem k poloze dost drahé). Odsud většina lidí buď
odjíždí autem či autobusem, nebo sejdou po schodech na hlavní silnici. My pokračujeme po zapadlém chodníčku a pak po úzké silničce
až nahoru do Positana – a teprve tam se vydáváme dolů. K moři je to ještě 350 výškových metrů po schodech (tedy asi tak 100 pater).
Dole v Positanu je to dost příšerné. Malé městečko, postavené tak, aby se v úzkých uličkách vyhnuli dva rybáři, je přecpané stánky a
restauracemi, mezi kterými se valí davy turistů, stojících frontu na to, aby si mohli stoupnout do další fronty. Původně jsme odsud
chtěli za hodinu odjet autobusem, ale dole v přístavu jezdí spousta lodí do různých směrů. Když zjistíme, že za 15 minut odjíždí
loď do Sorrenta, kupujeme lístky za 18 € a mizíme.
Cesta lodí je příjemná – sedíme na horní otevřené palubě, koukáme po okolí, fouká silný vítr a praží slunce, takže se parádně připálíme.
Za čtyřicet minut vystupujeme v Sorrentu.
Tady musíme vylézt dost vysoký útes, který odděluje město od přístavu. Aspoň jsou to tentokrát schody nahoru. Pak už je to jen pár
metrů do ubytování.
Byt tentokrát není nijak skvělý. Kromě toho, že nám šílený italský majitel během předchozího týdne poslal asi deset videí o tom, jak
se do bytu dostat (většina z nich nedávala smysl a byla často vteřinová), je vybavení všelijaké. Na webu inzerují čaj, kávu a snídani –
v praxi to znamená, že na poličce leží dva suchary, rychlovarná konvice a dva pytlíky čaje. K tomu dva plastové kelímky, které by se
při nalití horké vody pravděpodobně roztekly. Inzerovaný venkovní prostor je světlík o rozměrech metr na dva, kde mezi rourami prosvítá
kousek nebe. Ale postel i koupelna tu je, takže na přespání to stačí.
V Sorrentu jsou citrony. V zahradách, v krámcích se zeleninou, v likérech, na vzorcích plavek i trenýrek – prostě všude. Kromě citronů
už jsou v úzkých uličkách jen restaurace a davy turistů. Zajdeme si na večeři, v samoobsluze koupíme něco na snídani a láhev vína –
a jdeme si lehnout.