Den 3.
neděle 3. 8.
Tokyo
Po deváté vyrážíme pěšky přes tržiště Kaminari Mon ke chrámu Sensō-ji, který je zaplněný houfy turistů. Přes malou boční svatyni Asakusa (kde skoro nikdo není) dojdeme na nábřeží a na druhé straně řeky se vedle hezké svatyně Ushijima (kde vidíme jen starší Japonce, kteří sem na kole přijíždějí pomodlit se) usazujeme v parku u jezírka. Pozorujeme volavky, vážky a malého Japonce, jak loví vážky.
Na půl dvanáctou se přesouváme do Tokyo Skytree (pátá nejvyšší stavba na světě), kam máme koupené lístky. V šestipatrovém obchoďáku po chvíli bloudění nacházíme správné místo, kde je vstup do samotné věže, a pak si vystojíme slušnou frontu na výtah do patra 350 metrů nad Tokyem. Projdeme se dokola s výhledem na všechny strany — město je vidět dobře, ale hora Fudži vzdálená 100 km se ztrácí v oparu. Potom vystojíme ještě jednu frontu a vyjedeme o dalších 100 metrů výše. Podlaha se tu pod nohama už znatelně pohupuje. Obejdeme vyhlídkové patro dokola a dvěma výtahy se vracíme dolů.
V celé věži se ukazuje japonská přezaměstnanost. Zatímco u nás by frontu čekající na čtyři výtahy zvládl nejspíš jeden zaměstnanec, který by lidi jen rozřazoval, tady má každý výtah minimálně tři pracovníky, kteří neustále něco hlásí (pravděpodobně, že až se otevřou dveře, můžeme nastoupit, a že jsou velmi šťastní, že nám mohou ukázat, kudy těmi dveřmi projít).
V obchoďáku nacházíme food court, kde panuje slušný zmatek. Japonci tu mají stejný špatný zvyk jako u nás — nejprve si zaberou místo a teprve pak jdou pro jídlo. Výsledek: lidé s jídlem bloudí a nemají si kam sednout. Nakonec místo najdeme a sníme misky se vším možným. Většina jídel stojí kolem 1000 ¥, tedy zhruba stejně jako u nás.
Po obědě navštěvujeme místní akvárium, kde je největší atrakcí představení, při němž berou lachtany na výlet po schodech.
Metrem se vracíme do bytu (předtím musíme přemoci automat, abychom si dobili kartu na MHD), kde si dáváme šlofíka. V pět odjíždíme na stanici Ueno, nacházíme automat JR a trávíme u něj asi hodinu. Nejprve nám půl hodiny trvá, než pochopíme, jak funguje, a pak rezervujeme vlaky na všechny hlavní přesuny až do konce pobytu. Hodně vlaků už je obsazených, takže kdybychom to nechali na později, možná bychom místa nesehnali.
Se stmíváním (kolem sedmé) se vydáváme na procházku do Ueno parku se zastávkou u chrámu Shinobazu-no-ike Benten-dō a cestou zpět se vedle stanice Ueno zastavujeme na večeři v restauraci, která nevypadá příliš turisticky.