Den 2.
neděle 23. 8.
Flákání kolem jezera Ohrid
Vstáváme v osm (i když Terka má tou dobou už proběhnutý amfiteátr), snídáme pod kiwiovníkem a zaléváme zahradu. Po deváté sedáme do auta, ve městě se nám podaří koupit 96% líh (v lékárně) a míříme do sedla pod vrchol Magaro. Mineme však odbočku, a než se na klikatící se silničce otáčet, prohodíme pořadí a jedeme nejprve k pramenům Černého Drinu. Ukáže se, že to byla nakonec lepší varianta. Prameny a s nimi spojený klášter sv. Nauma jsou místní hlavní turistická atrakce, a tím, že přijíždíme ještě poměrně brzy, tu lidí není úplně moc. Platíme 100 MKD za parkoviště a to je prakticky vše. Upravené trávníčky, pěkná pláž, několik kostelíků a okružní cesta kolem pramenů – nikde se nic neplatí a vše je pěkné. Dalo by se jet po pramenech na lodičce, pronajmout si lehátko či paddleboard atd., ale není to potřeba. Nakonec tu jsme až do dvou odpoledne (tou dobou už počet lidí výrazně vzrostl).
Pak sedáme do auta a vyjíždíme do sedla národního parku Galicica. Za vjezd na silnici platíme 500 MKD. Kus před sedlem je vyhlídka na celé jezero, kvůli které sem hlavně jedeme. V samotném sedle toho moc zajímavého není, je tu vidět cesta na Magaro, ale jen výstup by zabral 2 hodiny a ve 30 °C většinou na sluníčku by to nic krásného nebylo. Dojdeme se ještě podívat za zatáčku, odkud lze zahlédnout jezero Prespa na druhé straně, ale výhled není nic moc a nestojí ani za fotku.
Sjíždíme k jezeru a cestou zpět do Ohridu se ještě stavujeme v Zátoce kostí. Skanzen je bohužel z nějakého důvodu otevřen jen do půl čtvrté, takže se podíváme jen zvenku.
V domečku si dáváme krátký relax, Láďa se vypravuje do města na pivko a ostatní se jdeme koupat na druhou ohridskou pláž při západu slunce. Poté podél jezera dojdeme na večeři do stejné restaurace jako včera a nakonec si užijeme posezení na zahradě, při kterém hledáme ubytování na poslední noc, neboť nám to původně objednané zrušili kvůli rozbité klimatizaci.