Den 2 · sobota 26. 7.
Den 2
00.17 vydávám pokyn UŽ. Vyjíždíme směr Halámky. Před hranicemi zjišťujeme první nedostatek. Všechny pumpy jsou zavřené. Proti bolševické éře je však podstatný rozdíl. I zavřené pumpy jsou přepychově nasvícené a reklamy září do noci, aby získaly zákazníka. Nemůžeme proto dotankovat a zákazníka opět získá „prohnilý kapitálista“, který bude mít otevřeno. Těsně po třetí ráno přejíždíme hranice. Český celník otravuje o pasy a budí tím spící autobus. Rakušák je tak rozespalý, že ani nevleze do autobusu. Veškerá komunikace je mávnutí ruky.
V osm ráno zastavujeme v Mariazelu a vypouštíme lidi na hodinovou prohlídku známého poutního místa. Žádné nadšení není projeveno. Všichni jsou rozespalí a počasí taky není turistické. Věrně kopíruje vlhko a chladno u nás.
Ve třičtvrtě na jedenáct nastává očekávaný okamžik. Dáváme na vodu pod Gusswerkem a jedeme první rakouskou řeku – horní soutěsku Steirische Salza, až na nadržení před Bresceni Klause. Na vodě jsme tři hodini, Žáčkovi třikrát plavou. Řeka je hodná, nezlobí, vody je tak akorát. Pouze v některých vracácích jsou pěkné květáky, které někomu dělají problémy. Český vodák na to není zvyklý. Počasí je hnusné – většinu doby prší. Za deště navazujeme a jedeme do Wildalpenu do kempu Narturfreunde. Zde mám odmítají pustit autobus do kempu, takže musíme zaparkovat nad kempem u potoka. Bez problému stavíme stany, nikdo si nás nevšímá, protože recepce je otevřená pouze ráno a večer. Vyhlašuje se program na zítra, část zájezdu se přesouvá ke Slávkovi do busu na kus řeči a zbytek rokuje v kempu. Vzhledem k tomu, že je zima a opět hrozí déšť, zalézáme brzy do spacáků. Teprve ke konci zájezdu je nutné konstatovat, že toto je nezvykle obvyklé.
V Salze je poměrně hodně vody. Vodočet ukazuje 208, což je sice méně než avizovaných 260 z Prahy, ale pověstný váleček u kempu je upravený a v podstatě neškodný. Především jde ošidit. Kola dnes odpočívala.
Sportovní program dne:
řeka: Steirische Salza – úsek Gusswerk – Bresceni Klause 21 km WW I - II