Vladimír Laš

Den 9.

pátek 11. 8.

Cesta do Grand Bassin

I když jsme večer vymýšleli všechny možné varianty co dělat, ráno se rozhodujeme pro úplně jinou. Nevydáváme se ani na jihovýchodní pobřeží (kde má dnes pršet), ani na západní pobřeží (kde má být spousta turistů), ale vyrazíme na sestup do nedalekého Grand Bassin. Jedná se o další hluboké údolí zařízlé do hlavní sopky na ostrově, jen je proti třem hlavním Cirque mnohem menší - je v něm pouze jedna vesnice a opět tam nevede žádná silnice.

Autobusem popojíždíme jednu stanici do místa, kde silnice N 3 křižuje cestu GR 2 (1603 m. n. m.) (poi). Zde potkáváme auto zapadlé jedním kolem do příkopu. Než s francouzskými turisty stihneme vymyslet, jak auto pomocí heveru dostat nahoru, přijíždí z jedné strany parta silničářů a z druhé strany velký traktor. Usoudíme, že v takové sestavě už je naše pomoc zbytečná a vyrážíme na cestu.

Ta nás vede nejprve asi 2 km po GR 2 a poté odbočuje (stále dobře značená) cesta podél Le Piton Blue ke hraně údolí. Až na rozcestí se jde bez problémů, za odbočkou ale začíná být cesta po včerejším deště velmi rozbahněná a navíc i když na mapě vypadá poměrně rovně, neustále po malých kouscích stoupá a klesá. Před polednem jsme ale na hraně a začínáme prudce klesat.

Sestup do Grand Bassin je asi nejprudší cesta, kterou jsme na Reunionu potkali. Na vzdálenosti necelých 2 km sestupujeme o 800 metrů níže, přičemž značnou část sestupu tvoří kamenné schody prokládané krátkými kovovými žebříky. Když se v půlce chceme naobědvat, nezbyde nám nic jiného, než si sednout přímo na prudkou úzkou cestičku - jakákoliv odbočka mimo cestu tady nepřipadá v úvahu.

Před třetí hodinou přicházíme na dno údolí. Už od půlky sestupu slyšíme (a občas i vidíme) vrtulník létající údolím tam a zpátky, dole se k tomu přidává ještě zvuk bragrů. Na to, že do údolí nevede silnice, jsou ty zvuky dosti zvláštní. Dole vidíme několik bagrů v čilé práci stavějící velké potrubí napříč údolí. Níže ve vesnici si pak ověřujeme naši doměnku. Na Reunionu vytvořili projekt na stavbu vodovodu, který má vést vodu z východního "mokrého" pobřeží na suchý západ. A v letošním roce právě zde začali tento projekt realizovat. Větší stavební práce jsou naštěstí vidět jen v údolí nad vesnicí, v samotné vesnici ani nikde dále už stavba neruší.

Dojdeme do samotné vesnice Grand Bassin (700 m. n. m.) (poi) a rozhlížíme se kolem. Střed vesnice tvoří převážně chatky a hotýlky pro turisty, na krajích vesnice jsou ovšem vidět i značně chudší domky domorodých obyvatel. Projdeme vesnicí až na její dolní konec, kde na plácku u říčky necháme batohy. Bez nich pak přeskáčeme po kamenech na druhý břeh, kde cesta pokračuje dále po proudu o pár set metrů až k vodopádu Voile de la Mariée (poi).

Těžko říci, jestli Grand Bassin (v překladu Velká mísa, kotlík či prohlubeň) dostal své jméno kvůli celému nepřístupnému údolí, nebo kvůli tomuto vodopádu. Do jezera ze dvou stran uzavřeného vysokými skalami padá voda v jednom hlavním vodopádu a závoji několika menších. Výhled lemovaný vysokými kopci uzavírajicí údolí kolem dokola je dosti působivý.

Chvíli se kocháme vodopádem a pak nějakou chvíli brouzdáme po břehu níže po proudu, kde najdeme celkem ucházející místo na přespání. Váháma, zda-li zůstaneme pod stanem, nebo zda se ubytujeme v nějaké gîtě. Rozhodujeme se zkusit se zeptat v nějakých hezčích a pokud nebudou mít místo, vrátíme se pod stan.

Zpět ve vesnici zkoušíme na pohled nejhezčí gîtu, ale tam tvrdí, že místo nemají. V druhé uspějeme, i když s majitelkou máme ze začátku trochu problém s domluvou (těžko říci, jestli kvůli naší francouzštině, nebo kvůli jejímu kreolskému přízvuku) - několikrát se nás ptá, jestli chceme ubytování i s jídlem a nějak nemůže pochopit, že vážně jídlo nechceme. Nakonec se však domluvíme a dostáváme pěkný pokoj v domku s udržovanou zahrádkou s několika altánky (poi) za 20 € na osobu a při čekání na pokoj i pivo.

Abychom pani příliš nedráždili, že jsme odmítli večeři, jdeme si tu naši uvařit dolů k řece a večer na terase popíjíme čas a zbytky ginu.