Den 2.
pátek 4. 8.
Přílet na Reunion, cesta do Saint-André
Před čtvrtou nastupujeme do stejné létající almary, jakou jsme přiletěli, a vydáváme se na další šestihodinový let.
V deset přistáváme na Mauriciu, kde máme na přestup asi 3 hodiny. Zajímavé je, že po nás chtějí vyplnit
formulář pro příchozí turisty, i když vůbec neopouštíme odbavovací halu. Napíšeme jim tam tedy délku pobytu 0 a pak
spokojeně ležíme v téměř prázdné hale s výhledem na moře.
Ve dvě odpoledne nastoupíme do letadla a za 35 minut přistáváme na Reunionu. Batohy na nás v hale
už čekají.
Z letiště chceme jet přímo do Saint-André aniž bychom zajížděli do nedalekého hlavního města Saint-Denis. Přímo od
letiště tam sice nic nejede, ale asi 300 metrů od haly je zastávka Gillot (poi), na které jezdí
autobusy E1 a E2 kýženým směrem.
Problém nastává, když po 15 minutách přijede první autobus, ale nepustí nás dovnitř, protože je plný (nebere víc lidí
než kolik má sedaček). Naštěstí v druhé autobuse (za dalších 15 minut) na nás 2 místa zbydou. Za 40 minut
vystupujeme v Saint-André (poi) a na nádraží koukáme, jestli jede nějaký lokální autobus k pobřeží. V těch je mnohem
větší zmatek než v
"dálkových Car Jaune"
, mají různou velikost od běžných velkých autobusů až po malé
tranzity a některé ani nemají čísla, jen cílovou stanici. Než se v nich zorientujeme, ten správný nám ujede
Vydáváme se tedy 4 km k pobřeží pěšky. Brzy pochopíme, že o
"městě"
se dá hovořit jen těsně kolem centra,
dále už se jedná o jakési satelitní městečko s domy seskládanými ze všeho možného, všechno důkladně zaprášené.
Do toho každou chvíli potkáváme pole s cukrovou třtinou.
K pobřeží dorážíme až za tmy (stmívá se v půl sedmé). V ulici 200 m od pobřeží (poi) máme rezervované ubytování v rodině
přes Airbnb. I když jsme rezervaci prováděli před více než dvěma měsíci, již nás očekávají. Příjemný domek (i když
postavený z pochybných materiálů) s velkým obývákem (i s kulečníkovým stolem), ve kterém máme vyhrazený pokoj.
Sprchujeme se a pak se jdeme ještě projít po okolí, jestli nenarazíme na něco k jídlu (i když moc nadějí tomu
nedáváme podle toho, co jsme viděli cestou sem). Nakonec na nedaleké křižovatce, která je zřejmě centrem této oblasti,
nalézáme jakýsi bufet s pizzou a pivem. Prostředí žádná sláva, ale pizza je dobrá. Poté už jdem dospávat deficit
z letadla.