Peru 2007

Den 9.

středa 19. 9.

6. den treku, Yanama, přechod nejvyššího sedla

vzdálenost: 13 km, stoupání: 1050 m, klesání: 1000 m

Ráno balíme věci za velké přízně dětí, které jdou do místí školy. Nakonec se objevuje i pan učitel, kterému dáváme dobrovolný příspěvek "na místní školství" (10 S, těžko říci, jestli je to málo nebo ne). V krámku ještě kupujeme sušenky a rybičky, a pak již vyrážíme údolím podél říčky Yanama vzhůru. Cesta mírně stoupá, procházíme kolem množství baráčků, polí a pastvin a teprve po pár kilometrech opouštíme "civilizaci". Za zatáčkou zato narážíme na skupinku peruánců budujících cestu. Až dosud jsme šli po klasické vyšlapané cestičce, nyní máme před sebou téměř dva metry širokou rovnou cestu zařízlou do svahu - jen ji vydláždit či nalít asfalt. Po ní jdeme dále až na konec údolí, kde říčka odbočuje vlevo a my do údolí vpravo (jsme asi 450 m. nad vesnicí). Obloha je teď už celá zatažená a začíná i pěkně foukat.

Stoupáme pravým údolím a mraky houstnou. Po dalších 400 výškových metrech už prší a déšť rychle přejde ve sněžení (ale ne dost rychle, abychom nestihl promoknout). Škrábeme se dále schovaní za mírným srázem před prudkým větrem. Asi za hodinu bouřka odejde a nám se otevírá pohled na nedaleké sedlo. Dolezeme do něj a rozhlížíme se kolem. Jsme ve výšce 4666 m.n.m. a před námi se ukazuje nejvyšší hora okolí Cuzca - Sancaltay.

Dáváme si oběd a Bobek s Méďou cvičí vrcholový Hvarang (vrcholový rozhodně ne z hlediska technik). Další tři hodiny sestupujeme na druhé straně dolů. Před námi se nejprve střídají výhledy na nejrůznější kopce a ledovce, ale postupně vše zaleze do mraků.

Když se začíná stmívat, jsme ještě 1,5 km od vesničky Totora, kde by měl být kemp. Nalézáme ale pěknou loučku u potoka, kde zůstáváme. Rychle ještě před setměním sbíráme dřevo, ale je tak mokré, že vaření večeře je pěkné dechové cvičení. Tábořiště ve výšce 3650 m.n.m. je nejvýše, co spíme. Je to poznat i na večerní teplotě.