Peru 2007

Den 14.

pondělí 24. 9.

Arequipa, Cofire - Petroglitos de Tóro Muerto

Brzy ráno přijíždíme do Arequipy. Bereme si dva piditaxíky (za 4 S), kterých po celém městě jezdí spousta, a odjíždíme na hlavní náměstí (jak jinak než Plaza de Armas). Tam se nejprve usazujeme v parčíku, ale záhy se přesouváme do kavárny na terase, odkud je krásný výhled na celé náměstí. Z kavárny postupně vyrážíme zařizovat nejrůznější věci - zjišťujeme, jak mají otevřena muzea, sháníme mapy okolí (podaří se nám sehnat pěkné podrobné stovky, ale jedna stojí 50 S), obstaráváme letenky na sobotu zpět do Limy (za 70 $) a nakupujeme nějaké jídlo. Mezitím vymýšlíme, kam a jak na zbylých pár dní vyrazit, ale nějak tam nemůžeme vtlačit všechno, co bychom chtěli. Nakonec se rozhodujeme dnes odjet autobusem do Cofire, podívat se na Petroglitos de Tóro Muerto (kamenné rytiny z předinckého období), pak přejet do údolí sopek a potom uvidíme.

V jedenáct se necháváme taxíkama odvést na druhý autobusový terminál, kde si za 10 S (+ 1 S za baťoh) kupujeme lístek do Cofire. Autobusy odjíždí každou hodinu, takže ve dvanáct jedem. Začátek tříhodinové cesty je velmi netradiční, neboť nějaký peruánec se v autobuse snaží prodávat jakousi kosmetiku a má asi hodinový proslov o jejích účincích a výhodách (vůbec nevadí, že mu nerozumíme, i tak bez problémů pochopíme, že krém je vynikající zcela na všechno včetně lepení podrážek). Hned nato přichází druhá bomba, když nám na videu pouští top peruánské pop music za posledních 50 let (Kája Gott by měl radost). Mezi tím necháváme za sebou Misti (sopku vysokou 5822 m. tyčící se nad Arequipou) a projíždíme naprosto mrtvou krajinou - pouští rušenou jen občas nějakým strmým údolím s trochou zeleně na dně.

Po třech hodinách sjíždíme do většího údolí a přijíždíme do Cofire. Na první pohled to tu vypadá jako nesympatická díra. Dáváme si věci do hostelu a vyrážíme na rytiny, dokud je světlo. Mají být půl hodiny jízdy nad městem, takže opět hledáme taxíka. Moc velký výběr tu není. Na náměstí najdem dvě staré rachotiny, jejichž řidiči zrovna dvakrát příjemní nejsou, ale nakonec se dohodnem, že nás vezmou nahoru i dolů a hodinu tam na nás počkají (za 25 S za auto).

Na cestě hned za městem je brána, u které se vybírá vstup (3,5 S za osobu). Dál stoupáme do nedalekého pouštního údolí, které je z velké části pokryté různě velkými kameny ležícími v písku. Tak na každém třetím kamenu je nějaká rytina (od lidí přes lamy až po papoušky). Každý kámen je očíslován. Dle "mapičky" na lístku jich tu má být přes 3000, ale procházíme jen menší část. Rytiny jsou zcela nehlídané, a tak mezi těmi původními člověk občas nachází novodobé rytiny, nápisy apod. Po hodině courání mezi kameny se vracíme k autům a sjíždíme zpět do městečka, kde jdem zjistit, jak se zítra co nejlépe dostaneme do Andaguy (městečko uprostřed údolí sopek). Místní policajt nám říká, že tam každý den jezdí 2 autobusy a staví v 19:30 v Aplau, což je asi půl hodiny cesty od Cofire. Rozhodujeme se zkusit ho chytit ještě dneska. Doběhnem do hostelu, kde zmatené paní necháváme 20 S jako úschovné a vracíme se na náměstí. Tam akorát stíháme místní bus - dodávka, do které se zvládne nasoukat i 20 lidí, nás za 1 S odváží do Aplaa (jen se celou cestu modlíme, aby baťohy na střeše vydržely), a kde máme ještě půl hodiny času. Čekáme u malé tržnice a večeříme nudle ze stánku. Po sedmé přijíždí autobus a dělá zde půlhodinovou pauzu na večeři. Je pěkně nacpaný, ale vezme nás (za 20 S). Pouze budeme muset první dvě hoodiny z šestihodinové cesty stát (pak by snad měl někdo vystoupit).

Vydáváme se na cestu a brzy zjišťujeme, proč je autobus tak robustní. Kousek za městem totiž sjíždíme z asfaltu a po horské cestičce se škrábem neuvěřitelnými místy. Cesta vede převážně šílenými serpentýnami nad hlubokými kaňony, kde při pohledu z okénka ani není vidět silnice. Autobus se natřásá a naklání tak, že se nám z toho dělá špatně. Silnice se vyšplhá do výšky 4950 m.n.m. a pak klesá do Andaguy (3587 m.n.m.). Dorážíme po druhé ranní. Vezmeme věci, odpotácíme se na kraj městečka a na malé placce uprostřed kopečku postavíme stany, do kterých hned upadneme.