Peru 2007

Den 12.

sobota 22. 9.

Machu picchu

Ráno vstáváme ve 4:30, abychom po páté už stáli frontu na autobus. Lidí je tu hromada a mezi nimi se motají prodavačky nabízející sladké housky a kakao. V 5:30 začnou jezdit autobusy a lidé se do nich hrnou. Dostaneme se do druhého a vyjíždíme na 8 km dlouhou cestu serpentýnami vzhůru k Machu picchu. Mezi serpentýnami vede vzhůru cestička (spíš schody), na které jsou v různých částech vidět skupinky lidí, kteří nechtěli jet autobusem. Údajně člověk musí vyrazit ve tři ráno, aby se nahoru dostal před prvním autobusem. Ovšem vzhledem k tomu, že první autobusy přijíždějí ještě před otevřením vstupu, výsledek je pouze ten, že tak lze být první ve frontě.

Vystoupíme z autobusu a hledáme úschovnu zavazadel. Jednu nacházíme záhy vedle zastávky (stojí 4 S), ale nechce nám vzít baťohy, že jsou moc velké, a odkazuje nás někam nahoru. Po chvilce hledání zjišťujeme, že za první branou je další úschona zavazadel (za 3 S), kde berou i velké. Odkládáme baťohy a vcházíme dovnitř.

Machu picchu je skutečně velké. Prolézáme terasy, zdi, domy a přilehlé kopce až do půl jedné a rozhodně nemáme pocit, že bychom prolezli všechno. Zato máme šílený hlad a žízeň, neboť jsme si dle nejrůznějších cedulí a doporučení nic nevzali v domění, že je to tu zakázané. Zakázané to možná je, ale rozhodně se to příliš nedodržuje.

Po půl jedné sedáme na autobus a vracíme se do Aquas Calientes. Tady nejprve jdem koupit lístky na vlak. Je vidět, že v dopravě tu skutečně není konkurence. Nejlevnější lístek do Cuzca na odpolední vlak stojí 56 $. Jenže jinak se odsud dostat nedá. Zaplatíme tuto nechutnou sumu a jdem raději na oběd. Jenže ani ten se nevydaří. Vlezem do nějaké pizzerie, která nevypadá moc luxusní, jenže ceny tu zrovna malé nejsou, zato porce jo. A navíc jim to trvá strašně dlouho, takže vlak za dvě hodiny stíháme jen tak tak. Zvládnem už jen cestou k vlaku koupit nějaké zásoby jídla a pití.

Vlak je v podstatě stejný jako u nás, jen za ty peníze s tím musí dělat větší obštrukce. Cesta údolím Urubamby pěkně ubíhá, likvidujem zásoby vína a sušenek a za 4 hodiny jsme v Cuzcu. Na nádraží si berem taxíka a s taxikářem se ještě bavíme o autobusech do Arequipy, kam chceme co nejdříve odjet. Nakonec nás vezme na autobusové nádraží (pořádné, na druhé straně města, než ona křižovatka, o které nám předtím tvrdili, že je nádraží). Bohužel poslední autobus nestíháme asi o půl hodiny. Necháváme se tedy odvést zpět do centra, kde se ubytujeme v tří hvězdičkovém hotýlky (25 $ za dvoulůžkáč) s báječnou terasou na střeše, kde v noci dopíjíme, co po cestě vlakem zbylo.