Peru 2007

Den 11.

pátek 21. 9.

8. den treku, La Playa, hydroelektrárna, Aquas Calientes

vzdálenost: 12 km, stoupání: 0 m, klesání: 100 m

Po snídani pokračujeme podél vody dále. Po hodině chůze dorážíme k dalšímu krámku, kde už mají i nějaké ovoce - dáváme si banány (10 ks za 2 S). Za další půlhodinu konečně přicházíme do městečka La Playa. Sem už je natažená i elektrika a je tu krámek na krámku pro turisty. Dovídáme se, že by odsud měly jezdit autobusy do Aquas Calientes (resp. k hydroelektrárně 10 km od něj), čímž bychom ušetřili celodenní pochod po nepříliš zábavné cestě civilizovanou krajinou podél vody. Při hledání autobusu nám však zastavuje auto s korbou a řidič se ptá, jestli nechcem odvést. Po chvíli dohadování se domluvíme, že nás vezme k hydroelektrárně za 90 S. Skládáme se na korbu, kde s několika krabicemi je dost těsno. Při jízdě přes vesnici naštěstí většinu beden vyloží a místo nich naloží pytle s kdo ví čím, na kterých se ovšem dá sedět. Také k nám přistoupí ještě dva peruánci, kteří ale celou cestu jedou ve stoje.

Jízda na korbě po prašné cestě nabízí kromě zběsilého drncání a velkého množství prachu úplně všude také výhledy na banánové palmy a po odbočení z hlavní "silnice" na Santa Terezu na cestu k hydroelektrárně také pohled na prudký tok řeky Urubamby. Po hodině jízdy přijíždíme k eletrárně (při příjezdu se u mostu musíme opět registrovat). Elektrárnu tedy není vidět, pouze obrovské roury mířící vysoko do skal, ale je tu vlakové nádraží - úzkokolejka, která tu končí, a podél kolejí velké množství stránků se vším možným. Od policie se dovídáme, že vlak by měl přijet v jednu (tedy asi za 1,5 hodiny), že stojí 8 $ a že se dá případně jít do Aquas Calientes po kolejích pěšky (cca 2 hod.). Chvilku váháme a pak se rozhodujeme jít pěšky.

Vydáváme se po kolejích do hlubokého údolí obkružující snad o 270° Machu picchu - resp. Wayna picchu (menší, ale na pohled známější z obou kopců, mezi kterými leží incké sídlo) a zvykáme si na chůzi po pražcích. Přežene se přes nás lehký deštík, ale za chvilku je pryč. Těsně před jednou kolem nás projede vlak. Nic moc rychlost, zato hodně houká. Jsou tu asi zvyklí, že se koleje používají místo cesty (i když jsou u nich cedule, že se na ně smí jen s autorizovaným průvodcem). Chvilku na to zastavujeme na oběd pod plechovou stříškou jakéhosi vzdušného přívozu. Než se najíme, spustí se pořádný liják a protáhne tak obědovou pauzu na hodinu. Pak pokračujeme údolím po kolejích až do Aquas Calientes.

Městečko Aquas Calientes je naprosto turistická záležitost. Stojí tu hotel na hotelu, mezi kterými jsou jen restaurace a krámky se suvenýry. Z prostředka městečka odjíždí jeden autobus za druhým nahoru na Machu picchu. To je také jediná auomobilová dopravu v celém městečku - nevede sem totiž žádná silnice a jediný způsob, jak se sem dá dostat (jinak nčž pěšky po kolejích či placeném Inca trailu) je předražený vlak.

Nejprve zjišťujeme informace o autobusech - jedna cesta nahoru či dolů stojí 6 $, přičemž první autobus odjíždí v 5:30 - a pak jdem sehnat hostel. V tomto období není problém sehnat ubytování za 15 S (zřejmě mimo hlavní sezónu tu je dost velká nadkapacita). Ubytujeme se, v mezích možností uslušníme a jdem kouknout po městě. Nejprve koupit vstupenky na Machu picchu (nahoře na kopci se neprodávají) - jedna vyjde na 120 S. Pak zkoušíme koupit lístky na vlak, ale nádraží je už zavřené. Pouze od policajta se dovídáme, že jeden vlak (levnější) jezdí velmi brzy ráno, a další dva (dražší) odpoledne (15:30 a 16:30). Lístky tedy necháváme na druhý den a jdem na večeři. Vybíráme snad nejluxusnější restauraci v městě (jídlo tu stojí kolem 30 S), ale stojí za to. Zvláště vyřezávané postavičky inků a zvířat z mrkve a ředkve, které zdobí každý talíř. Králíka pak velmi zaujme červené víno "Exportation", i když tady vyjde láhev na 90 S.

Večeře sice dobrá, ale nijak extra velká, tak máme chuť se ještě dorazit. Nejprve v krámku nakoupíme snídani a nějaké pochutiny na večer (včetně nějaké té lahve "Exportation"), a pak si v další hospodě necháváme zabalit 3 hamburgery sebou. O co déle jim to trvá, o to větší ale jsou. Večer na pokoji se pak důkladně dorážíme.