Den 3.
neděle 14. 8.
Přechod hřebenu Besseggen
vzdálenost: 10,5 km, stoupání: 1153 m , klesání: 703 m
Ráno svítí sluníčko a na nebi je jen pár hezkých mráčků pro lepší fotky. Balíme věci a autem přejíždíme
zpět k chatě Gjendesheim (poi). Zde vyndaváme batohy a auto svážíme na parkoviště u hlavní silnice - je sice
stejně placené jako parkoviště hned u chaty (100 NOKů za den), ale na horním nemají cenu za vícedenní stání, navíc je beznadějně
plné. V půl dvanácté máme konečně všechny přesuny za sebou, nandaváme batohy a začínáme se škrábat
na hřeben Besseggen.
Cesta nás vede nejprve do příkrého stoupání o 700 m výše, dále po samotném hřebeni pár kilometrů po relativní
rovině (přes nejvyšší bod hřebene 1743 m. n. m. - poi), aby pak prudce sklesala po krkolomné skalní cestě necestě
na předěl mezi jezery Gjende a Bessvatnet (poi), který je asi nejvýraznějším bodem tohoto
národního parku. Skalní
"přehrada"
je jen pár desítek metrů široká, výškový rozdíl mezi jezery
je ovšem 400 m.
Od
"přehrady"
stoupáme k asi 2 kilometry vzdálenému menšímu jezeru Bjørnbøltjønne, a jelikož se již připozdívá,
začínáme hledat místo na přespání. To nakonec nalézáme ještě asi o půl kilometru dále u malého jezírka (poi).
- Hřeben Besseggenu je bezesporu přírodně zajímavý trek mezi úžasnými jezery. Bohužel díky tomu a díky dobré
dostupnosti zde proudí velké davy turistů, které sem chodí převážně na jeden den. Prakticky celý den
jdou proti nám turisté, občas horalé s těžkými batohy, občas sportovní nabušenci přebíhající celý hřeben,
občas rodinky s malými dětmi a občas starší paní s nákupní taškou.
- Karla s Králíkem každou chvíli zastavují nejrůznější lidé udiveni tím, že s sebou tahají kytaru. Na hřebenu
je takto zastaví poměrně velká skupina Čechů a zastaveníčko se mění v menší koncertní vystoupení.
- Ráno při oblékání na Bobka vykoukne ze zabaleného trička plyšová Krysa, která se zřejmě doma rozhodla podívat se s námi do Norska.
Nezbývá, než jejímu přání vyhovět, nosit ji s sebou a na každém výrazném místě ji pořídit patřičnou fotku.