Vladimír Laš

Den 6.

čtvrtek 14. 8.

4. den treku, sedlo nad jezerem Ala-köl, sestup do doliny Arašan

Ráno se budíme pod modrým nebem (s teplotou kolem 0°C) a na sluníčku alespoň částečně sušíme vše, co nám včera promoklo. Pak se vydáváme na další stoupání do sedla nad jezerem (3921 m. n. m.) (poi). I když je to už jen 400 výškových metrů, v této nadmořské výšce nám to nejde nijak rychle a do sedla se dostáváme až v poledne. Celou dobu máme ovšem krásné výhledy na jezero a od půlky výstupu i na zasněžené vrcholky okolních pětitisícových kopců.

V sedle cvičíme ještě jeden Pchoun (opět na nic jiného není místo). Na druhé straně sedla je krátký, ale extrémně prudký sestup a poté už o něco mírnější cestičkou slézáme ještě asi o 300 metrů níže, kde si u nejbližšího potoka dáváme oběd. Při něm se přes kopce přiženou mraky, zatáhne se a začne pršet. Během dalšího 8 km dlouhého sestupu do doliny Arašan (cca 2550 m. n. m.) se přes nás přeženou dvě kroupové přeháňky a jinak vytrvale prší. Sestup je jinak podobný tomu předvčerejšímu, tzn. nejprve prudký kus ze sedla, potom dlouhá mírnější část horskými pláněmi po trávě mezi skalkami a na konci prudčí sestup na dno údolí.

K řece v údolí se dostáváme kolem páté hodiny. O kousek dále po proudu nalézáme na břehu pěkný travnatý plácek (poi), na kterém stavíme stany. Schválně nejdeme až do Altyn Arašanu, protože očekáváme, že tam bude zase velké množství lidí. Ve stanech necháváme věci a odcházíme se kouknout do Altyn Arašanu, jestli se nám podaří najít horké prameny.

Altyn Arašan (poi) je vesnička s několika jurtami a několika baráčky, přičemž téměř všechny baráčky jsou různé "cestovní agentury" . Máme to do vesničky asi kilometr a už cestou vidíme jeden kemp s asi 15 stany a ve vesničce je takových ještě několik. U mostu stojí jeden domeček, ve kterém se dá koupat v teplé vodě, ale my zkoušíme najít "divoké" prameny, které mají být někde pod vesnicí. Dle rady jednoho domorodce se vydáváme od konce (resp. začátku) vesnice po malé pěšince podél vody a skutečně po několika set metrech narážíme na břehu řeky na 2 malé srdcové "vany" , o další půl kilometr dále jeden "bazének" (poi), který je ze 3/4 zakryt střechou a ještě o něco níže "Vlaštovčí hnízdo" (poi) - bazének postavený ve skále. Do krytého bazénku se nás skládá všech sedm, i když v tomto počtu tam je už stejný objem těl jak vody (alespoň podle Králíkových výpočtů). Jen co tam vlezeme, začíná opět pršet. V zakrytém bazénku nám to moc nevadí a jen hnípeme a čekáme, až přestane.

Když nepřestává ani po hodině a půl, vylézáme ven i přes drobný déšť a vracíme se zpět ke stanům. Tam docházíme až při stmívání, večeři tedy vaříme poprvé za tmy.