Kyrgyzstán 2014

aneb Vandr plus

Den 3.

pondělí 11. 8.

1. den treku, dolinou Jeti Oguz pod sedlo Telety

vzdálenost: 7 km (+ 2 km), stoupání: 500 m (+ 200 m) , klesání: 0 (+ 200 m)

Díky včerejšímu odvozu dále máme dnešní trasu výrazně zkrácenou, přesto se rozhodujeme nijak ji neprodlužovat a vzít to jako aklimatizační den. Čeká nás tak pouhých 500 výškových metrů na nějakých 8 kilometrech. Vydáváme se na cestu podél horské říčky a postupně se ze zalesněného údolí dostáváme přes krátký pás nízkých stromků až do míst pokrytých pouze travou nakrátko zastřiženou od krav a koní.

Po druhé hodině docházíme do cíle - místa, kde "cesta" do sedla Telety odbočuje z hlavního údolí a začíná se škrábat prudce vzhůru podél menšího potůčku (2990 m. n. m.) (poi). Za tímto místem by se už nedalo příliš dobře zakempovat, až kdesi v údolí na druhé straně sedla. Proto je zde i jakýsi "kemp" , tedy asi 5 stanů postavených na delší dobu, zřejmě pro nějaké cestovky. Kemp ovšem stojí na pravém břehu říčky, zatímco my jsme na levém. Po chvíli přemýšlení zůstáváme pro dnešek na tomto břehu a stany stavíme na plácku proti kempu.

Po obědě se vypravujeme na krátkou procházku bez batohů podél říčky vzhůru. Moc daleko se nedostáváme, ale jako aklimatizační procházka je to ideální. O jeden kilometr dál proti proudu je na říčce pěkný vodopád, a aby se dalo jít dále, je třeba bokem vylézt do prudkého suťového kopce. Na skalku nad vodopád (poi) se nakonec dostáváme (o 200 metrů výš než kemp), ale i bez batohů nám to jde značně pomalu a nahoře pěkně funíme. Chvíli koukáme nahoru na ledovce, ze kterých říčka teče, a pak se raději vracíme ke stanům na večeři.

  • Celou cestu - stejně jako i všechny ostatní dny - je dostatek vody a není potřeba s sebou nosit nic víc než láhev na cestu.
  • Během dne potkáváme několik skupinek, se kterými se více či méně míjíme po zbytek pobytu v Kyrgyzstánu. 3 Izraelce, 2 Francouze (kteří jsou v Kyrgyzstánu na měsíc a na treky chodí na lehko se studeným jídlem) a 2 Čechy (kteří to tady mají jako aklimatizační pobyt před Himalájí, chodí dle nás ne příliš logické trasy a slečna Petra nám občas dává moudré rady, bez kterých bychom se zřejmě neobešli).
  • Při vaření večeře si tábořiště přijde prohlédnout stádo krav a chvíli to trvá, než snahu olízat nám stany vzdávají a odcházejí za kopec. Nicméně krátce poté, co po půlnoci odkládáme kytaru a jdeme si lehnout, se krávy vracejí a zůstávají s námi až do rána. Podnikneme několik pokusů je odehnat, ale krávy se vždy hned vrátí, aby přežvykovaly odpadky, kutálely ešusi a olizovaly stany. Snahy zahnat je vzdáváme a jen doufáme, že nám žádný stan neroztrhnou. Výsledkem ovšem je, že celou noc prakticky nespíme.