Kréta 2011

Den 6.

čtvrtek 2. 6.

Cesta podél pobřeží z Aghia Roumeli k rokli Tripity

vzdálenost: 15,5 km, stoupání: 1210 m, klesání: 805 m

Vstáváme v sedm, v jedné restauraci si dáváme snídani a před osmou vyrážíme na "pobřežní" cestu do Soughie. Jelikož místní pobřeží se skládá ze samých útesů, spočívá cesta ve šplhání na větší či menší skalnaté útesy a opětovné lezení dolů. Oproti cestám v horách je tu rozdíl především v tom, že je větší teplo a méně větru. Ale aspoň jsou zde občas stromy, takže část cesty vede ve stínu.

Hned na začátku nás čeká největší stoupání, kde se škrábeme na útes 500 m. n. m. To nám zabere téměř 2 hodiny. Pak nás čeká ještě jeden o něco menší, abychom před dvanáctou slezli do malého zálivu Dhomata s pěknou pláží, kde kromě nás je akorát několik koz. Rozvalujeme se na pláž a dvě hodiny se válíme a koupeme. Ve dvě se začínáme škrábat na další útes.

Na dalších pár kilometrech sice již nejsou tak extrémní převýšení, zato mizí stromy a cesta vede úbočím útesu přímo v odpolením sluníčku, takže teplota je dost vysoká. V půl šesté konečně dolezeme až na plážičku u rokle Tripity, kde je úžasný spletenec skal, jeskyněk a převysů. Z druhé strany je pod skalou zasazena kaplička Aghios Nikolaos. Jelikož máme už jen dva litry vody a pramenem, který nám popisoval Angličan, si nejsme moc jisti, jdu se podívat po nějaké vodě tady. Během půl hodiny se mi podaří najít akorát jednu páchnoucí nádrž pro kozy a jednu láhev s vodou, kteou sem zřejmě vyplavilo moře a která by se asi dala použít. Namáčíme se ještě do moře a ve čtvrt na sedm začínáme stoupat nahoru na mys ke kapličce Profitis Ilias (405 m. n. m.).

Po půl osmé dorážíme k jakési zřícenině v sedle 300 m. n. m., kde E4 začíná klesat zpět k moři a ke kapličce vede odbočka. K prameni se mělo jít kolem zříceniny, takže zde odkládáme batohy a jdeme pramen hledat. Nakonec ho nalézáme, stačí pokračovat po E4 dolů z kopce a v místě, kde cesta začíná prudce klesat do údolí je u růžového keře pramen přímo na cestě - nějakých 5 min. chůze od zříceniny.

Vylézáme na vrcholek skály ke kapličce, kde sice není moc rovného místa, ale několik plácků na přespání se tu najde. Bohužel dorážíme až v půl deváté, takže krásný západ slunce (dle popisu Angličana) již nestihneme. Ještě sbíháme k prameni pro vodu a vaříme večeři. Ukazuje se, že vzhledem k převýšení byl toto nejnáročnější den.