Kréta 2011

Den 3.

pondělí 30. 5.

Sedlo pod Griás Sorós, chata Katsiveli

vzdálenost: 10,7 km, stoupání: 550 m, klesání: 370 m

Vstáváme v půl osmé, roztavujeme k snídani ještě jednu dávku sněhu a v devět hodin se pouštíme do dalšího stoupání. Nejprve nás čeká 200 výškových metrů do jednoho sedla, poté obloučkem obejít po suťovém svahu jedno údolí (zde je asi nejhůř značené místo na naší cestě po E4). Dále pokračujeme sedlem kolem pěkně kulaté hory (2200 m. n. m.) už bez dalšího výrazného převýšení.

V prostřed svahu před dalším sedlem potkáváme prvního člověka - ukazuje se, že je to pan Petr, na jehož stránkách jsme před odjezdem našli pár dobrých informací. Doporučuje nám jednu variantu, jak se dostat pěkným trekem k pobřeží, ale zatím nevíme, jestli ji využijeme či nikoliv.

Pak vystoupáme do sedla mezi horami Aghio Pnévma a Ghriás Sorós ve výšce 2050 m. n. m. a odsud zvolna klesáme až na místo Livadha - křižovatka, kde cesta E4 míří do třech směrů. My se pouštíme tou, která směřuje na jihozápad k chatě Katsiveli. Kamenitá cesta se sutí se tu mění na horské loučky (ovšem stále s velkým množstvím kamení), takže cesta ubíhá o trochu rychleji. V půl šesté jsme v zatáčce pod sedlem s chatou a před šestou se dohrabeme k chatě.

V chatě není ani noha a je důkladně zamčená. V sedle kolem ní není nic než spousta kamení a se stanem by to tu byla bída. Ale v nedalekém údolíčku na jih jsou vidět zelené plochy kolem nějakých domečků. V sedle tedy alespoň rozehříváme sníh na večeři, a pak slézáme dolů k salaším. Tam potkáváme jednoho domorodce, ale nijak se nevybavujeme a odcházíme za roh skalky, kde je pěkná travička na stan. Je zde i pítko pro ovce s vodou, ale pitná by byla jen v největší nouzi po převaření a důkladné dezinfekci. Vaříme večeři a zalézáme spát.

  • Fauna - Nejrozšířenějším zvířetem v místích horách (i na pobřeží) jsou kozy, které potkáváme všude, hlavně v místech, kde máme problémy se na kamenech na svahu udržet. Víme o nich vždy dostatečně dopředu, neboť většina z nich má na krku přivázané zvonečky, takže jsou důkladně slyšet na velkou vzdálenost. Občas jsou kozy střídány ovcemi, ale kromě bečení místo mečení v tom není velký rozdíl. Nejraději se postaví každá koza na jeden kopec okolo stanu a celou noc si povídají. Aby to nebylo tak jednotvárné, doprovází je k tomu kvokání "kvokavce krétského" (oficiální název je Orebice Čukar), což je taková hnědo bílá koroptev vydávající zvuky hlasité slepice. Snažili jsme se kvokavce ulovit a vyfotit, ale povedlo se to jen na velkou dálku, nicméně stačilo to, abychom ho pak poznali v kleci pod Samarií. Dále je možné vidět spoustu bílo-černých ptáčků podobných sýkorkám, jakési černé dravce - snad krkavce, a nad tím vším občas krouží orlosup. A samozřejmě všude mezi rozžhavenými kameny spousta ještěrek.