Den 3.
pondělí 30. 5.
Sedlo pod Griás Sorós, chata Katsiveli
vzdálenost: 10,7 km, stoupání: 550 m, klesání: 370 m
Vstáváme v půl osmé, roztavujeme k snídani ještě jednu dávku sněhu a v devět hodin se pouštíme do dalšího stoupání.
Nejprve nás čeká 200 výškových metrů do jednoho sedla, poté obloučkem obejít po suťovém svahu jedno údolí (zde je asi
nejhůř značené místo na naší cestě po E4). Dále pokračujeme sedlem kolem pěkně kulaté hory (2200 m. n. m.) už bez dalšího výrazného
převýšení.
V prostřed svahu před dalším sedlem potkáváme prvního člověka - ukazuje se, že je to pan Petr, na jehož
stránkách jsme před odjezdem našli pár dobrých informací.
Doporučuje nám jednu variantu, jak se dostat pěkným trekem k pobřeží, ale zatím nevíme, jestli ji využijeme či nikoliv.
Pak vystoupáme do sedla mezi horami Aghio Pnévma a Ghriás Sorós ve výšce 2050
m. n. m. a odsud zvolna klesáme až na místo Livadha - křižovatka, kde cesta E4 míří do třech směrů.
My se pouštíme tou, která směřuje na jihozápad k chatě Katsiveli. Kamenitá cesta se sutí se tu mění na
horské loučky (ovšem stále s velkým množstvím kamení), takže cesta ubíhá o trochu rychleji. V půl šesté jsme v zatáčce
pod sedlem s chatou a před šestou se dohrabeme k chatě.
V chatě není ani noha a je důkladně zamčená. V sedle kolem ní není nic než spousta kamení a se stanem by to tu byla bída.
Ale v nedalekém údolíčku na jih jsou vidět zelené plochy kolem nějakých domečků. V sedle tedy alespoň rozehříváme sníh na večeři,
a pak slézáme dolů k salaším. Tam potkáváme jednoho domorodce, ale nijak se nevybavujeme a odcházíme za roh skalky, kde je
pěkná travička na stan. Je zde i pítko pro ovce s vodou, ale pitná by byla jen v největší nouzi po převaření a důkladné
dezinfekci. Vaříme večeři a zalézáme spát.
- Fauna -
Nejrozšířenějším zvířetem v místích horách (i na pobřeží) jsou kozy, které potkáváme všude, hlavně v místech, kde máme
problémy se na kamenech na svahu udržet. Víme o nich vždy dostatečně dopředu, neboť většina z nich má na krku přivázané
zvonečky, takže jsou důkladně slyšet na velkou vzdálenost. Občas jsou kozy střídány ovcemi, ale kromě bečení místo mečení
v tom není velký rozdíl. Nejraději se postaví každá koza na jeden kopec okolo stanu a celou noc si povídají.
Aby to nebylo tak jednotvárné, doprovází je k tomu kvokání
"kvokavce krétského"
(oficiální název je Orebice Čukar),
což je taková hnědo bílá koroptev vydávající zvuky hlasité slepice. Snažili jsme se kvokavce ulovit a vyfotit, ale povedlo se
to jen na velkou dálku, nicméně stačilo to, abychom ho pak poznali v kleci pod Samarií. Dále je možné
vidět spoustu bílo-černých ptáčků podobných sýkorkám, jakési černé dravce - snad krkavce, a nad tím vším občas
krouží orlosup. A samozřejmě všude mezi rozžhavenými kameny spousta ještěrek.