Kréta 2011

Den 2.

neděle 29. 5.

Planina Askifou, chata Tavris, hřeben Kastro

vzdálenost: 9,7 km, stoupání: 1200 m, klesání: 200 m

Vstáváme ve čtvrt na osm, peníze za ubytování necháváme na pokoji, protože tu nikde nikdo není, a přemisťujeme se 15 metrů do kavárny, která právě otvírá. Objednáváme si čokoládu, kafe a donutky. Pití dostáváme záhy a o chvíli později přinesou dva tousty se vším možným. Když říkáme, že jsme chtěli donutky, paní konstatuje, že to zvorali a zmizí zase pryč. Po chvíli se vrací, že žádné donutky nemají. Nic jiného už radši neobjednáváme, ale paní přesto nakonec přinese dva kousky buchty. Pak odběhne ulicí neznámo kam. Necháváme peníze na stole a rychle vyrážíme na autobus.

Na nádraží ještě nakupujeme 6 litrů vody a v 8:30 sedáme do autobusu (lístek € 5,30), který nás odváží na náhorní plošinu Askifou do vesničky Amoudhari (750 m. n. m.). Přímo na zastávce začíná značená cesta E4.

Lehce přebalujeme bágly a chvilku před desátou vyrážíme. Cesta nás vede skrz jehličnatý les do prudkého kopce asi 2,5 km k chatě Tavris (1200 m. n. m.). Dostáváme se tam k polednímu, ale nic zajímavého u chaty není, kromě několika bagrů zlepšujících silnici (až sem by se dalo dojet autem), takže pokračujeme dál. Přecházíme kulatou planinu Niato a v malém sedýlku za ní si dáváme oběd.

Po obědě se pouštíme do dalšího stoupání, asi největšího v tomto úseku cesty. Po kamenito-suťovitém hřebínku směřujícím na horu Kastro se ubíráme vzhůru až do výšky 1900 m. n. m. Tam cesta uhýbá z hřebene, nebo spíš hřeben se stáčí více k jihu a cesta pokračuje napříč svahem hory. Pro zpestření se uprostřed svahu objevuje sněhové pole. Na šířku má tak 20 m, zato dlouhé je poměrně dost. Zkoušíme ho přetraverzovat, a i když ze začátku to poměrně jde, uprostřed se sníh mění spíše na led a nejde do něj moc dělat stupy, takže se raději vracíme a obcházíme sníh zespodu, což nám přináší dalších 50 výškových metrů dolů a nahoru sutí. Pak následuje ještě několik jiných kusů sněhu, ale přes ty už se cesta dá najít.

Kolem šesté necháváme za sebou konečně svah Kastra a scházíme do malého údolíčka mezi horami Kastro a Koutalas. Ač je tu téměř všude pouze kamení a suť občas prorostlé bodláky a jinou pichlavou zelení, na dně údolíčka se nachází rovný hliněný plácek s trochou trávy. Dlouho neváháme a zůstáváme tady, jiné takové místo už bychom nemuseli najít. Navíc je celkem nedaleko sněhová plotna, ze které můžeme brát sníh na vodu.

  • Celá cesta E4 je značená barevnými značkami na kamenech, kovovými tyčemi se značkou E4 a hojně doplňována kamennými mužíky. Většinu času jsou značky vidět tak, že i člověk zmlsaný Klubem českých turistů je bez problémů vidí, většinou i několik najednou. Snad jen v jednom či dvou místech jsme měli problémy, neboť v suti barevné značky chyběly (nebo nebyly vidět) a když jsou k tomu jeden či dva sloupy spadlé, cesta se trochu ztrácí. V suťovitých oblastech navíc nebývá rozdíl mezi cestou a okolím.