Korsika 2002

Den 7.

Pátek 6. 9.

Ráno se probouzíme za deště, který naštěstí ve čtvrt na osm přestává. Zato stále fouká a je pěkná zima. Ranní výstup na "Monte Ritondu" všichni vzdali, a tak se rozhodujeme akorát mezi cestou po GR 20, která vede dolů do údolí a pak šplhá zpět, nebo kratší hřebenovou cestou. Nakonec se rozhodujeme pro hřebenovku. Plánovaný odchod v 9 hodin sice nestíháme, ale o čtyřicet minut později už šlapeme po žlutě značené cestě. Ta nás vede na hřeben, ze kterého jsme předchozí den slézali, a po něm dále na jih. Kamenitá cesta jde přes několik menších vrcholků a pak zvolna stoupá až na nejvyšší horu dnešní cesty "Punta di Pinzi Corbini" (2021 m).

Z vrcholu slézáme prudce dolů a po skalách vylézáme do nedalekého sedýlka. Z něj pak jdeme chvilku po rovince, než se nám otevře pohled do dalšího údolí. Na závěr dnešní etapy nás už čeká pouze 400 metrový sestup, při kterém dostávají zabrat především naše kolena. Kolem druhé hodiny přicházíme k  "Refuge de I Onda" (1430 m).

Není to zcela typická chatka, neboť místa na stany kolem ní nejsou roztroušeny v širokém okolí, ale kousek pod chatou je krásný travnatý plácek celý ohraničený plotem. Jak se záhy ukazuje, plot neslouží k tomu, aby zuřiví turisté nepobíhali po okolí a neničili zdejší flóru, ale aby naopak chránil turisty před prasaty a mezky, které si tu majitel chová a které pobíhají a pasou se všude kolem.

Chvilku po příchodu nás čeká klasická odpolední přeháňka. Po ní se scházíme na verandičce u chaty, popíjíme víno (5 € za flašku 0,7 – 1 l, dle nálady majitele) a pojídáme místní sýr (za 7 €). Zdejší majitel je vcelku příjemný, ale velmi svérázný Korzičan. Chvilku po našem příchodu vyhazuje tři Holanďany z verandy do deště, neboť tam jedí vlastní jídlo, a ještě jim nadává, že nezavřeli dvířka u plotu. S námi se pak baví příjemně, pozoruje naše karty, a když vidí, že si k vínu kupujeme i sýr, přináší nám ještě jednu flašku zdarma.

  • V nočních hodinách řádí mezi stany prase a Jardovi sní značnou část jeho zásob. Jarda chce pak vyrazit dolů do údolí, kde je šance, že něco koupí, ale nakonec si bere trochu jídla od ostatních a jde s námi po hřebenovce.
  • Vedle nás se na verandě usazují dva Holanďani, kteří tam, stejně jako my, hrají karty. Je pak velmi zábavné pozorovat, jak se snaží pochopit našeho "Dudáka" a přes všechna možná vysvětlování jim očividně není moc jasný.
  • Večer u chatky je skutečně příjemný. Tak příjemný, že většina lidí už pak ani nevečeří a někteří jsou rádi, že nakonec trefí do vlastních stanů.