Korsika 2002

Den 6.

Čtvrtek 5. 9.

Ráno se probouzíme pod modrým nebem. Slunce se zrcadlí ve vodní hladině, o kousek dále se popásá stádo divokých koní a mezi nimi se motají korsická prasata – prostě nádherné jitro. Balíme si věci a vyrážíme kolem stáda koní malebným údolím podél potůčku dolů.

Po půlhodině cesty přicházíme k salaši "Bergerie de Vaccaja" , přecházíme přes velkou zelenou pláň (1550 m) a vylézáme až k  "Refuge de Manganu" . Tam nabereme vodu a pak se začínáme škrábat do obrovského kopce. Dvě a půl hodiny se plazíme po kamenech a suti o 600 metrů výše do sedla "Breche de Capitellu" (2225 m), které je nejvýše položené místo na celé GR 20. Výstup je značně náročný, a tak jsme rádi, když se můžem svalit nahoře v sedle, dát si oběd a prohlížet si jezera, která jsou vidět na druhé straně hřebene.

Dlouho se však nezdržujem a pokračujeme dále. Slézáme dolů a po skalnatém hřebenu přelézáme na "Bocca â Soglia" (cca 2000 m). Chůze po hřebenu je skutečně těžká a pomalá, navíc se opět dostáváme do mraků a veškerý rozhled mizí. Pokračujeme dále napříč kamenným mořem a vzhůru do menšího sedýlka, ze kterého je vidět jezero "Melu" , které je 50 m pod námi. Už dávno jsme opustili původní záměr sejít se dolů vykoupat, kvůli zimě, ale především kvůli velké únavě.

Plazíme se dále. O chvilku později přecházíme sedlem (2200 m) mezi "Punta Mozellu" a "Maniccia" a začínáme sestupovat. Nejprve jdeme vcelku pozvolnou cestou po úbočí až na další hřeben, a od něj pak slézáme prudkým svahem dolů. Máme toho už skutečně dost, a tak jsme velmi rádi, když se konečně před námi z mlhy vynoří "Refuge di Pietra Piana" (1842 m). Fouká tu hodně prudký vítr a dovnitř do chatky se sednout nedá, a tak si večer jdeme brzy lehnout, abychom byly další den schopni alespoň nějaké chůze.

  • Ačkoliv v sedle "Breche de Capitellu" jsme byli již ve dvě hodiny a Markétina kouzelná knížečka hlásala, že zbytek cesty má trvat dvě a půl hodiny, docházejí poslední z nás až těsně před sedmou. Od té chvíle již kouzelné knížečce příliš nedůvěřujem, ačkoliv se v dalších úsekách cesty již poměrně trefovala.
  • Kouzelná knížečka nám také slibovala na sestupu ze sedla skalní komín, kterým má cesta vést. Pravda, byly na cestě některé obtížnější pasáže až téměř lezecké, ale o komínu se zrovna mluvit nedalo.
  • Ačkoliv první etapa byla zřejmě technicky náročnější, tak tato etapa byla jednoznačně nejnáročnější fyzicky (a tím asi i psychicky) z celého putování. Zároveň ovšem její začátek od jezera dolů byl nejhezčí kousek, jaký jsme šli.
  • Petrovi se během etapy začala odlepovat podrážka u boty, a tak od tohoto dne tráví večery s jehlou a režnou nití a šije a šije a šije.