Korsika 2002

Den 11.

Úterý 10. 9.

Ráno fouká pěkně studený vítr a kolem nás se ženou mraky. Občas se ale roztrhnou a my vidíme až na moře na východním pobřeží. V osm hodin se vydáváme na cestu, která nás vede po skalnatém hřebeni (těsně pod vrcholem "Punta di Campitellu" (2042 m)) dále k jihu. Z hřebene mají být po obou stranách skvělá panoramata, ale my vidíme po obou stranách pouze mlhu. Po několika kilometrech náročnější chůze po hřebeni přecházíme přes travnaté sedýlko a začínáme sestupovat k  "Refuge de San Gavino" (1525 m). Mlha kolem nás se trhá a začíná pěkně svítit slunce.

Od chatky začínáme stoupat do pořádného krpálu, který nás vede až na vrchol "Monte Formicola" (1981 m). Cestou se zastavujeme na oběd a při něm se sluníme na skalách. Než však dolezeme na vrchol, obloha se opět zatáhne a my se opět prodíráme mraky. Z vrcholu jdeme kousek po skalkách na hřebeni a pak začínáme klesat prudkým kopcem dolů k chatě. Je to opět jeden z kopců, kdy kolena dostávají pořádně zabrat a příliš se jim to nelíbí.

K  "Refuge de l´Usciolu" (1750 m) přicházíme kolem půl třetí, ale někteří z nás šli napřed a drží nám pěkná místa na stany. Pořádných míst tu skutečně moc není, protože chata se svým okolím je položena ve svahu skalnatého kopce a je vůbec div, že se tu na ni našlo místo. Chudáci Belgičani, kteří přichází až značnou chvíli po nás, nám pak předvádějí, že stan se dá postavit téměř všude.

Večer sedíme u stolečku a kocháme se krásně osvíceným pohořím v okolí "Monte Incudine" a zajímavě nasvícenými mraky.

  • Při obědě na rozpálené skále nás pozoruje jedna ještěrka a poté, co zvětří Honzovi Ďábelksé tousty, vrhá se na ně jako správný dravec. Nakonec jí však přijdou moc ostré, a tak pak jen zmateně běhá kolem a hledá něco jiného.