Korsika 2002

Den 10.

Pondělí 9. 9.

Ráno vycházíme v 8 hodin za krásného počasí, které nám po dlouhé době vydrží celý den. Po chvíli chůze po rovné pěšince slézáme z kopce podél potoka až na horskou silnici. Z ní však záhy odbočujeme a jdeme po obdobné cestě jako předchozí den. Cesta nás vede přes dvě mělká údolí s potůčky uprostřed a pak přes travnaté pláně dolů k můstku přes větší potok. Od něj pak přes malý hřebínek sestupuje až do sedla "Col de Verde" (1289 m).

Do sedla přicházíme kolem poledne, a tak rádi využíváme místní venkovní restaurace, kde si kromě vlastních zásob dopřáváme i nějaké saláty a jiné nabízené pochutiny. Sluníčko pěkně svítí a my se na dřevěných lavičkách vyhříváme asi hodinu. Pak nás čeká dlouhý a náročný kopec do sedla "Bocca d´Oru" (1840 m), jehož náročnost vzrůstá s pražícím sluníčkem. Ze sedla nás zato čeká už jen 15 minut chůze po rovině, abychom dorazili k dnešnímu cíli cesty – chatě "Refuge de Prati" (1820 m).

Přicházíme tam kolem půl čtvrté a notnou chvíli se pak ještě válíme a opalujeme na sluníčku. Je to zcela nová chata, která se ještě dodělává. Před ní je velký travnatý plácek, který ohraničují macchiové keře a malé skalky. Mezi stany se tu popásá několik koní a mezi tím chodí jeden žebrající pes. Prostě krásná horská idyla. Když si pak v chatě kupujem dobrý bílý chléb (za 1,8 €) a flašku vína (za 4 €), je naše spokojenost maximální. Škoda jen, že tu mají jen jeden stoleček na sezení, a my tak musíme večer trávit ve stanu. Tam je na druhou stranu alespoň trochu teplo, neboť venku teplota klesá značně dolů. Ale i přes zimu se před osmou hodinou někteří z nás vypravují na nedaleký kopec, aby se podívaly na západ slunce.

  • Cestou se Honzovi utrhl jeden popruh u batohu. Ukazuje však, že režná nit se dá uplatnit nejen na boty, ale i na batoh, a po chvilce snahy ji přišívá zpátky.
  • Sylva v poledne vzdává boj s cvočkem u boty, který ji neustále tlačí, a nožem se ho zbavuje navždy. Bota s dírou uprostřed sice působí zajímavě, ale je asi výrazně pohodlnější.