Kamčatka 2004

Den 5.

neděle 8. 8.

Ráno vylézáme kolem deváté a po snídani se vypravujem dále. Jelikož nechcem jít zpět stejnou cestou, rozhodujem se přelézt do vedlejšího údolí k dalšímu jezeru a jít tamtudy dolů. To znamená, že na začátku musíme vylézt velmi prudkým stoupáním na hřeben a po něm kousek dál až na místo, kde se sbíhají 3 hřebeny k sobě. Je odtamtud pěkný rozhled do všech třech údolí. Odtamtud slézáme k jezeru .... (někteří se cestou klouzají po sněhu), ve kterém se i přes jeho šílenou teplotu (asi 5°C) koupem.

Po uschnutí se vypravujeme údolím dolů směrem k  "lágru otdycha" (Лагеръ отдыха), který je asi 5 km daleko. Zde se poprvé setkáváme s chůzí mimo cestu. Prodíráme se tužebníky vysokými až nad hlavu, olšemi a dalšími rostlinami, přelézáme či brodíme potoky a malé říčky a k tomu nás otravují komáři. Prostě krásná cesta, která nám zabere přes 5 hodin (rychlost chůze se stěží blíží 1 km za hodinu). Všichni jsme dosti vyřízení, ale aspoň víme, že chodit tu mimo cesty není žádná sranda.

Z kempu jdeme asi 2 km po cestičce až do jakéhosi dětského tábora v baráčcích (betonových) nesoucí název "Albatros" , kde nám několik paní radí, kudy a jak na autobus. Vypravujeme se po rovné prašné silnici a po hodině chůze přicházíme na velkou asfaltku do Jelizova, kde nalézáme autobusovou zastávku. V ní dokonce čeká paní s děckem, takže to vypadá, že autobus pojede. Po 40 minutách však pani nasedá do taxíku a odjíždí. My vyčkáváme dále, když u nás zastaví mirkobusový taxík, jestli nechcem odvézt, že prý dneska už nic nepojede, protože autobus si zlomil poloosu. Chvilku smlouváme, nakonec se dohadujeme na 500 rublech a necháváme se odvést až před barák. Nakupujeme večeři, telefonujem Sergejovi a domlouváme se na další den.